Pálava

Cestujeme-li do jihovýchodního cípu jižní Moravy, ať už od Znojma nebo od Brna, už z dálky vyhlížíme, až se nad rovinatou krajinou objeví vysoko čnící bílé vápencové útesy Pavlovských vrchů. Jsou součástí chráněné krajinné oblasti Pálava a jejich hřeben se táhne od Mikulova až k Novomlýnským nádržím.

Z mnoha důvodů jde o o území unikátní, z hlediska přírodovědného, kulturního i archeologického. Nemusím vypočítávat dlouhou řadu ohrožených i méně ohrožených druhů fauny a flóry, aby každému bylo jasné, že tuto krásnou přírodu je třeba chránit. I když - každému to, bohužel, jasné není. Přestože kamenité pěšiny a výrazné převýšení už samo o sobě nejsou vhodným cyklistickým terénem, přestože jde o biosférickou rezervaci, přestože u každé přístupové cesty je informační tabule upozorňující mj. na zákaz vjezdu na kole (a pro ty negramotné i s obrázky), a přestože okolní krajina poskytuje nepřeberné množství jiných cest pro cyklisty, stále se najde dost bezohledných ignorantů, kteří vláčejí kolo po hřebeni a pak se řítí dolů soutěskou, až kamení odletuje. Rostliny třeste se, živočichové a pěší turisté uskakujte! A pokud jim něco řeknete, ještě si na vás otevřou hubu.

Nenechme si ale kazit náladu a vydejme se za zdejšími pozoruhodnostmi. Pokud chcete území Pavlovských vrchů v klidu prozkoumat, je vhodné rozdělit výlet minimálně na dvě části. Jeden den věnovat severní oblasti - Děvínu a Dívčím hradům a Stolové hoře se Sirotčím hrádkem. Vhodným výchozím místem je obec Klentnice, kde se dá zaparkovat jak uprostřed obce, tak na jejím severním okraji. Druhý den pak věnujte Mikulovu a jeho okolí - jeskyním Na Turoldu a Svatému kopečku. Zdůrazňuji slovo minimálně, protože Mikulov samotný nabízí i další památky, takže i zde se dá další čas strávit návštěvou zámku, muzea, Kozího hrádku, Dietrichsteinské hrobky, židovské čtvrti a hřbitova (mimochodem nejúžasnějšího, jaký jsem u nás navštívila) atd.

Ale vraťme se na prosluněný hřeben, porostlý travnatou stepí. Ta, společně s bílými skalami a ostrým sluncem, vyvolává pocit, jako bychom byli někde ve středomoří. Jen zvuk šumícího moře chybí. Alespoň dnes - před mnoha miliony lety to byl právě příboj, který tvaroval zdejší útesy a nápadně ploché vrcholy Stolové hory i Děvína.

Pro cestu z Klentnice na zříceninu Děvičky (Dívčí hrady) je vhodné použít červenou hřebenovku, pro návrat pak jednu z méně frekventovaných cest úbočím pod Děvínem. V každém případě vás zde budou provázet zastavení naučné stezky, kde se blíže seznámíte s přírodou, kulturou, ale i problémy CHKO.

Většina turistů chodí na Děvičky z Pavlova, to je sice nejkratší, ale poněkud nudnější stoupání lesem bez výhledů.

Gotický hrad z počátku 13. století nás překvapí dokonalou polohou - ze tří stran je nepřístupný, má až dva metry silné obvodové zdi s dělovými baštami a střílnami. Přesto byl v roce 1645 dobyt Švédy, vypleněn a zapálen.

Název Dívčí hrady, Děvičky či Maidberk, Maidenburg, získal podle třech nedalekých skalních útvarů - podle pověsti jde o tři zkamenělé dívky. Výhled je široko do krajiny, na vodní dílo Nové Mlýny, vinařské obce i vinice na svazích Pálavy.

Druhou významnou dominantou Pavlovských vrchů je Sirotčí hrádek (Waisenstein). I on byl za třicetileté války vypálen a rozbořen Švédy. Pro fanoušky filmových míst je zajímavý i tím, že se zde např. točily filmy Třetí skoba pro Kocoura a některé záběry z pohádek Sedmero krkavců a O statečném kováři.

Za třetí stavbou, související s obranou a strategickou kontrolou cest, už zamíříme do Mikulova. Je jí dvoupatrová dělostřelecká věž naproti zámku - Kozí hrádek. Zatímco předchozí dvě zříceniny jsou volně přístupné, tato věž má vstup na vyhlídkový ochoz zpoplatněn. Úbočím pod Kozím hrádkem vede podél židovského hřbitova červená značka, která nás dovede k jeskyni Na Turoldu.

Naší poslední zastávkou v přírodní rezervaci bude Svatý kopeček. Vzhledem k tomu, že jde o významné poutní místo, doporučuji jeho návštěvu v době, kdy zde neprobíhají žádné náboženské aktivity - tedy pokud se nechcete na úzké pěšince objímat s davy protijdoucích zpocených poutníků, ale v klidu se kochat nádhernými výhledy na Mikulov i zastaveními právě rekonstruované křížové cesty. Na jejím vzniku se podílel rod Dietrichsteinů; šlo o vyjádření vděčnosti za překonání morové epidemie, která roku 1622 sužovala město. Poněvadž sv. Šebestián je považován za ochránce proti moru a živelným pohromám, je právě jemu zasvěcena kaple na vrcholu kopce. Pokud po modré značce budete pokračovat ještě 250 metrů dále po hřebeni, dojdete ke kapli Božího hrobu.

Pálava není jen krásná příroda a památky, ale též kraj vinohradů. Možná právě tady - alespoň podle vykopávek v místech dnešních Novomlýnských nádrží - dozrál první keřík vinné révy na našem území. Ale víno a vinohradnictví, to už by byla jiná kapitola.

Při putování po bílých skalách Pavlovských vrchů vám přeji mnoho krásných zážitků.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz