Paříž na vozíku - den první - Louvre

Před nedávnem jsem na v této rubrice popisovala přípravu cesty do francouzské metropole s mojí dcerou-vozíčkářkou. Mé vyprávění končilo naším příjezdem do Paříže onoho srpnového odpoledne. Nechtěly jsme ztrácet drahocenný čas vymezený čtyřmi dny, a proto jsme hned po uložení zavazadel v hotelovém pokoji vyrazily do ulic našeho vysněného města.

Náš hotel byl v těsném sousedství paláce Palais Royal, který nechal zbudovat kardinál Richelieu a jehož součástí je elegantní nádvoří se sloupovím a navazující francouzská zahrada. Poté jsme prošly kolem divadla Comédie Francaise, ve vývěsce programu jsme hledaly jména známých francouzských herců – leč marně, a už jsme stály na ulici Rue di Rivoli před královským palácem Louvre. Prošly jsme vchodem dovnitř a ocitly jsme se na známém nádvoří se skleněnými pyramidami.  Nádvoří bylo zalité odpoledním sluncem, kolem kašen posedávali turisté, a nám bylo tak krásně...! Ano, jsme opravdu v Paříži.

Tohle přece známe z fotografií v katalozích cestovek. Po chvíli rozhlížení a prvního fotografování jsme se vydaly  k Tuilerieským zahradám, prošly jsme prvním ze tří pařížských oblouků, za sebou jsme nechaly Louvre a vstoupily do královských zahrad s fontánami, pestrými záhony květin a pobíhajícími dětmi s rodiči. Posadily jsme se na lavičku a pozorovaly to šťastné hemžení kolem. Nasávaly jsme uvolněnou, příjemnou atmosféru letního podvečera.  Šly jsme zahradami západním směrem. Slunce už bylo docela nízko a vše kolem dostávalo zlatavý nádech.

Na ten zvláštní svit se nedá zapomenout. Blížily jsme se k rušnému náměstí Place de la Concorde.  Po pravé straně jsme viděly prezidentský Elysejský palác, před námi uprostřed náměstí se tyčil egyptský obelisk a překrásná kašna (my jsme si ji nazvaly kašna s černoušky). Z náměstí Concorde jsme poprvé zahlédly Eifelovku, vyčnívající v dáli nad ostatními budovami.  Náměstím Place de la Concorde projíždí snad všechna auta, co v Paříži jsou. Dostat se na druhou stranu přes ty proudy aut nebylo vůbec snadné. Auta se valila zprava i zleva a chodci dostávali svých několik sekund na přejití tak jednou za deset minut.

Úprk s vozíkem po kostkami dlážděném přechodu byl jedním z mála „slabých míst“ našeho pobytu.  A už jsme se ocitly na začátku třídy Champs Elysee. Ta začíná parkem po obou stranách široké silnice a táhne se asi dva kilometry mírně do kopce k Vítěznému oblouku. Prošly jsme parkem na pravé straně bulváru a zabočily jsme do postranní uličky do malé kavárny. Venku se stmívalo a u stolků před kavárnou už sedělo několik hostů. Objednaly jsme si skleničku vína, abychom zapily náš příjezd. Chvilku jsme poseděly a sdělovaly si první dojmy.

Dcera byla šťastná a já taky. Bylo už tma, když jsme se vrátily na Champs Elysées. Kolem nás houstly davy turistů i místních, do tmy zářily výkladní skříně těch nejvěhlasnějších módních salonů, klenotnictví a drahých restaurací a hotelů. Trochu jsme se uprostřed toho přepychu cítily ztracené, ale statečně jsme postupovaly k našemu  cíli – ke známému Vítěznému oblouku na „horním konci“ bulváru. A zase ty nekonečné kolony aut, které v obřím kruhu objíždějí oblouk. Potřebovaly jsme se dostat na druhou stranu ulice, podchodem to kvůli schodům nešlo. Přechod tu sice byl, ale u něj žádný semafor, který by zastavil auta. Vzpomínám si, že jsme tam stály snad půl hodiny  a nevěděly, co dělat.

Pomohl nám jeden mladík, který neohroženě vstoupil do vozovky a uvolnil nám tak konečně cestu. Scházely jsme tedy zase dolů po bulváru, ale protože nás nijak zvlášť nenadchl, odbočily jsme z něj doprava a prošly jsme kolem Velkého a Malého paláce (Grand Palais, Petit Palais), až jsme se dostaly k Seině. Vlevo přes řeku zářila do noci Eiffelova věž. Jako u vytržení jsme zde zůstaly stát dlouhé minuty a nemohly jsme odtrhnout oči od té podívané. Věž je v noci zlatě nasvícená a kolem půlnoci se rozbliká tisíci stříbrných světýlek a září jako diamant. Nádherná podívaná... Zpět do hotelu jsme šly skoro celou cestu po nábřeží a co chvíli jsme se otáčely za sebe, abychom ozářenou věž ještě na pár sekund zahlédly.  Do postele jsme uléhaly kolem druhé, příjemně unavené a těšící se na další den.

Čeká nás historie a umění:  galerie Musee dOrsay, Latinská čtvrť, Pantheon a další.

Tak dobrou noc...