Paříž na vozíku - loučení

Poslední večer našeho pařížského pobytu. Teď teprve vidíme, jak málo času na vše, co je v Paříži zajímavé, máme. Uvědomujeme si, že jsme ještě nebyly ani v chrámu Notre-Dame, že jsme si neprohlédly Les Halles (nově vybudované nákupní a kulturní centrum)  ani blízké Centre Pompidou  (muzeum moderního umění a designu postavené ve stylu chemické továrny), že Louvrem pouze procházíme atd.  A máme už jen dnešní večer a zítřejší dopoledne.

Protože jsme chtěly přivézt domů aspoň láhev vína, šly jsme navečer hledat nějaký obchod s potravinami. Za celé tři dny jsme si tady v centru žádného normálního obchodu nevšimly. Značkových prodejen s luxusním zbožím včetně potravin bylo všude plno. Na luxusní zboží ale naše peněženky nestačily...Vydaly jsme se směrem k Les Halles, kde jsme předpokládaly, že by snad nějaký supermarket mohl být. Nějak jsme ale nabraly špatný směr, a dostaly jsme se do ulic, kde po obchodech nebylo ani památky. Naštěstí jsme potkaly paní s pejskem, kterou jsme požádaly o radu, a ta nám nejenom vysvětlila cestu, ale nakonec šla s námi.

Dovedla nás do ulice Rue Montorgueil plné krámků a bister, kde nakupovali a bavili se převážně jen místní. Ocitly jsme se v místech mimo zájem turistů, ale o to víc autentických. Posadily jsme se před jedno z bister a nasávaly jsme atmosféru toho místa. Stolky před lokály se postupně zaplňovaly a nám se odtud vůbec nechtělo. Přesto jsme se zvedly, protože takřka za rohem stojí Centre Georges Pompidou, a bylo by škoda jej nevidět, když jsme tak blízko. Nakoupit půjdeme až zítra ráno před odjezdem.  Před Centre  G.Pompidou na náměstí Place Igor Stravinski jsou umělá jezírka s pohyblivými uměleckými objekty. Chvilku jsme se zde zastavily, ale protože už bylo tma, nebylo toho moc k vidění. Rozhodly jsme se, že se vrátíme na ulici Montorgueil a povečeříme tam.

Protože obě milujeme sýry, volba byla jednoduchá. Objednaly jsme si sýrový supertalíř – plató s deseti  druhy sýra. Byl teplý letní večer, cítily jsme se příjemně, ale současně jsme už obě dobře věděly, jak málo hodin nám zbývá z našeho pobytu v Paříži. Zítra odpoledne odlétáme. Bohužel.
Blížila se půlnoc a nám se nechtělo do hotelu. Bylo nám líto už i těch hodin spánku...Chtěly jsme toho ještě tolik vidět. Vydaly jsme se tedy k Seině k ostrovu Ile de la Cité, na kterém stojí Notre-Dame. Chrám je v noci nasvícen, detaily na fasádě-plastiky světců i ornamenty obřích kulatých oken-roset tím světlem vystupují do prostoru zřetelněji než ve dne. Chrám vypadal opravdu nádherně. 

Šly jsme podél boční stěny chrámu a najednou jsme zaslechly tóny saxofonu. Šly jsme stále dál a zvuk sílil. Za chrámem v cípu ostrova seděl mladík a vyhrával si romantické melodie. Chvilku jsme poslouchaly, bylo to celé velice zvláštní. Gotický chrám, saxofon, „sladké“ melodie, půlnoc s měsícem v úplňku.

Poslední dopoledne Paříži jsme chtěly původně věnovat návštěvě Louvru. Neudělaly jsme to. Raději jsme se ještě naposledy prošly kolem Seiny a podívaly jsme se konečně dovnitř do chrámu Notre-Dame. Pak jsme se vrátily jsme k Centre G.Pompidou prohlédnout si plastiky před budovou. Naposledy jsme se prošly ulicí Montorguiel, nakoupily jsme pár lahví vína a sýr domů a posadily jsme se k naší poslední pařížské kávě a crepés. V jednu hodinu jsme nasedly v Les Halles do vlaku, který nás zavezl k naší velké lítosti na letiště. Jak strašně se nám nechtělo zpět domů... Kdy se sem zase vrátíme...?

Bylo jasné srpnové odpoledne. Po startu letadlo nabralo směr jihovýchod a velkým obloukem se zatočilo přímo nad Eiffelovkou. Město pod námi leželo jako na dlani. Poslední pohledy dolů a ...
... au revoir, Paris. Zase někdy na shledanou.