Na konci roku přišla kolegyně Zuzka pozdě do práce. Ne, že by zaspala nebo že by ona sama byla pomalá. Přišla a rozplakala se. Myslela jsem, že má zase problémy. Zuzka má pozdní příchody a kratší směny povoleny. Má totiž roztroušenou sklerózu. Přestože jí lékaři nabízeli plný důchod, kdy by nemusela pracovat, Zuzka do práce i navzdory svým problémům šla. Chtěla být totiž užitečná. A i když to nemá lehké, často má bolesti a někdy má problém dojít ke svému autu, kterým do práce jezdí, jde. Na rozdíl od některých zdravých, kteří sedí doma na různých podporách a dávkách, Zuzka pracuje.

Tehdy se rozhodla, že se cestou do práce staví na něco dobrého na svačinu. Zastavila u obchodního centra, na místě určeném pro postižené, protože má k takovému stání oprávnění, a vydala se do pekárny. Když se o malou chvilku později vracela zpět k autu, čekal na ni mladík. Ihned jí začal nadávat. Kluk ještě mladší než je ona na ni začal řvát, co si to dovoluje stát na místě, když nemá vozíček.

„Ale já mám oprávnění, jsem nemocná,“ namítala Zuzka. „Ty že jsi nemocná? Nenech se vysmát,“ opáčil mladík sprostě. Nějakou dobu tam po ní křičel. Zuzka se celá roztřásla. „Kdybych byla chlap, určitě by mě i napadl,“ řekla.

Zuzku jsme uklidňovali. Byla stále plačtivá. A právě při její diagnóze je psychika důležitá. Měla mít klid a ne se rozčilovat s cizím a hloupým člověkem. Nicméně, následek to mělo pro celou firmu. Zuzka se rozhodla z firmy odejít a zažádat si o plný důchod. „Přece se nebudu obhajovat, že mám na podobné stání nárok? Když budu mít důchod, tak nemusím spěchat. Klidně si zastavím na místě pro zdravé a je jedno, jestli do pekárny půjdu na hodinu, nebo dvě.“

Zuzka si žádost následně podala. Důchod jí byl přiznán. Už měsíc Zuzka v naší firmě chybí. Chybí nám, jejím kolegům, a chybí i zákazníkům, protože i handicapovaný člověk může pracovat dobře a svědomitě. A to jen kvůli nevědomosti mladého muže, který dřív křičel, než aby si zjistil okolnosti, za kterých Zuzka svůj vůz zaparkovala před obchodním centrem.

Nedávno jsem Zuzku potkala. Šla jsem z práce a Zuzka šla ke své mamince. Byla o hůlce. Chůze se jí zhoršila, občas hůlku používá na delší chůzi. Po práci se jí stále stýská. Stýská, ale finančně je na tom vlastně stejně, důchod má dostatečně vysoký. Přeji proto Zuzce hodně zdraví a aby se její stav dál nezhoršoval. Protože co je víc, než zdraví?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10