NESNÁŠÍM PAVOUKY!!!! Strašně se jich štítím. Nevadí mi hadi, myši, ještěři ani ostatní hmyz, ale napočítám osm nožiček a ŘVU. Marně mě můžete přesvědčovat, že pokud nejde o jedovatou černou vdovu nebo tarantuli, nic mi neudělají, pavouček, který má v průměru víc jak jeden centimetr, je pro mě příšera z hororu.
Nedávno na mě jeden vykouk' z prostoru mezi balkonovými dveřmi a skříní. Drobek to teda nebyl. Proboha, jak se ho zbavím, já totiž pavouka ani nezabiju. Ne, že bych byla takovej hmyzomil, co ani mouše neublíží. Komára klidně praštím, ováda (hovado) taky, když se trefím, a klíště vyšroubuju, ani nemrkne, ale pavouka se štítím i zabít.
Dcera je na tom stejně jako já, řve jenom o oktávu výš. Manžel se pavouků neštítí, má je dokonce rád, nikdy by žádného nezabil, ale riskovat, že mu uteče, nebudu.
A tak žil pavouk vesele za skříní, já jsem o něm věděla a plánovala jeho likvidaci. Chtěla jsem na něho pozvat kamarádku - hrdinku.
Dcera přišla v noci z práce domů a hned se šla osprchovat. Vyšla z koupelny a byla zelená víc než její trávový župan. "V koupelně je pavouk," hlásila a klesla vyčerpáním na postel. "Jak to, že jsi neřvala?" starala jsem se. "Oněměla jsem hrůzou. Byla jsem ve vaně a on byl najednou na podlaze, tak jsem na něj nacákala vodu a on utekl někam pod vanu," div neplakala moje holčička. "Je velkej?" starala jsem se. "Mládě tarantule," vydechla vyčerpaná dcera.
Ach jo, máme doma dva obrovité pavouky. Pak mi ale došlo po kontrole toho od balkonu, že je to ten samý. Asi na něj ode dveří táhlo a přestěhoval se do teplejší koupelny. To musel přecestovat celou ložnicí a kus předsíně, aby dorazil do nového bydliště. Polilo mě horko, vždyť jsem na něho mohla narazit v noci při cestě na toaletu. To by byla moje smrt.
Od toho dne jsme chodily s dcerou do koupelny jako by to bylo minové pole. Ani jednotka rychlého nasazení není při akci tak obezřetná, jako my s dcerou při vstupu do koupelny. Nejprve jsme vždy rozsvítily, pak rozrazily dveře a nakoukly. Bystrým pohledem jsme zkontrolovaly strop, stěny, vanu, všechny kouty a pak se odhodlaly vejít. Všechny úkony spojené s mytím a praním jsme absolvovaly s očima na stopkách.
Marně nám manžel domlouval, že pavouk opravdu nečeká na nás připraven zaútočit, ale že se bojí víc než my.
V té době nám dělali nové stoupačky a já doufám, že řemeslníci vyrušili pavouka tak, že se odstěhoval někam, kde je větší klid. Alespoň u nás se totiž už od té doby naštěstí neukázal.
Tak jestli se odstěhoval někam k vám, tak si ho prosím nechte a nám ho už nevracejte. Prý přináší štěstí.
Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz