Druhý den jsme udělali pojistku, aby se mu to opět nepovedlo, bohužel prolezl větší dírou v brance. Nechali jsme tam navařit další železné pruty, aby se mu to napříště nepodařilo. Když byl takto zajištěn, prokousal pletivo. Prostě v kotci se mu nelíbilo. Byl to opravdu mazel, k dětem, dospělým, ale nesnesl být v uzavřeném prostoru, byl asi zvyklý v bytě, byl rozmazlený a jinak nezvladatelný.

Museli jsme ho vrátit do útulku. Obrečela jsem to, ale co naplat, nedalo se jinak. Volala jsem později do útulku, jak to s ním vypadá a paní v útulku mi sdělila, že tam pokousal ošetřovatelku, když ho zavírala do kotce, nechtěl tam prostě být, tak se bránil. Není divu, když byl vychováván ke svobodě. To se těžko potom zvyká na takové, podle něj, vězení. Doposud je v útulku a je mi ho líto, ale nemohla jsem ho mít. Vzali jsme si jiného pejska, je mu půl roku a musíme na něj být přísní, jinak dopadne jako ten předešlý. Je to kříženec Bernského salašnického psa. Zatím spává v garáži, ale kotec má zpevněný, pořídili jsme novou boudu, tak snad se mu u nás bude líbit.

Chodím s ním 4x za den na procházku, je to pro mě náročné, ale určitě  se mi podaří ho vychovat jaksepatří. Tohoto již určitě nevrátím, je ještě ohebný - dá se s ním pracovat k poslušnosti. Musíme se mu hodně věnovat, aby se nám to povedlo. Už mě zase volá, tak musím jít, aby se vyvenčil a byl u nás spokojený.

Zuzka51 - čtenářka
ChytráŽena.cz