Penčický okruh - procházka lesní stezkou

Penčické údolí asi málokomu něco říká, ale co takhle Jevany? Ty jsou známým letoviskem především díky tomu, že zde vlastní či vlastnila vily řada známých lidí. Rekreační rybníky na Jevanském potoce umožňují provozování vodních sportů.

A právě do polesí jihovýchodně od Jevan nás zavede dnešní výlet. Penčický okruh najdete vyznačený v mapě s oficiálním výchozím místem u silnice vedoucí z Kostelce do Konojed. Proč jeho autoři zvolili právě toto zcela nevhodné a nelogické místo, opravdu nechápu. Mnohem dostupnější jsou Jevany, s autobusovým spojením i možností parkování a na okruh se napojíte hned u hráze Jevanského rybníka.

Trasa vede převážně po lesních vozových cestách a pěšinách, provází nás značení naučné stezky - ale v červenobílém provedení (bílý čtverec červeně přeškrtnutý). Zvláště na rozcestích doporučuji zvýšenou ostražitost, neboť značení není vždy dokonalé.

Okruh samotný měří 10 km. Můžete si samozřejmě trasu upravit či prodloužit do přilehlých Voděradských bučin (o nich více v samostatném článku ZDE); síť cest a pěšin umožňuje mnoho variant toulek krásnými lesy.

Penčický okruh je pojat jako naučná stezka, některé tabule bohužel chybí. Informace se týkají především zdejšího polesí, běžných i neobvyklých dřevin a činnosti Školního lesního podniku, který lesy a rybníky kolem Jevan spravuje.

Lze ho projít obousměrně, my při březnové vycházce zvolili trasu ve směru hodinových ručiček. Ještě před vstupem na okruh se ale zastavujeme na okraji Voděradských bučin u Lenhartovy studánky. Připomíná Václava Eliáše Lenharta, který byl na konci 18. století lesmistrem na černokosteleckém panství Liechtensteinů a je autorem česko-německy psané příručky pro lesníky, shrnující poznatky a zásady, kterak správně pečovat o les. Jeho pokrokové snahy měly velký ohlas právě proto, že kniha byla psána také česky a lesy v té době byly ve velmi neutěšeném stavu.

Sestupujeme na hráz Jevanského rybníka, na jejím konci odbočujeme vpravo a za nedlouho přicházíme k malému, momentálně vypuštěnému, rybníčku. Jmenuje se Pilský a patří mezi deset rybníků, které tvoří kaskádovitou soustavu na Jevanském potoce. Mírně stoupáme příjemnou pěšinou lesem, jak už bylo zmíněno, na křižovatkách je třeba věnovat zvýšenou pozornost značení. Po necelých dvou kilometrech vycházíme na lesní silničku vedoucí k Aldašínu. Kdysi zde bývala pastevecká osada, zaniklá za třicetileté války. Archeologické nálezy prokázaly, že tu stával velký hospodářský dvůr i mlýn. Dnes je Aldašín samota a oáza klidu - nachází se zde pouze půvabný kostelík obklopený lesním hřbitovem, na němž je pochován např. hudební skladatel Karel Svoboda.

Souběžně s modrou značkou pokračujeme kolem oplocení obory černé zvěře. Ze stop ve sněhovém poprašku je patrné, že v oboře i mimo ni se vyskytuje značné množství divočáků i vysoké zvěře.

Na rozcestí u Šemrincovy lávky naučná stezka modrou značku opouští, a společně s červenou směřuje k jihu, po pravé ruce máme oboru, vlevo se nám otevírají pohledy do údolíčka Bohumilského potoka. Ten nás po třech kilometrech přivádí k rybníku Šáchovec s upraveným posezením (lavice se stolkem) na hrázi. Je to příjemné místo, ale i vhodná doba k malému odpočinku a svačince. Informační tabule u této lokality nás seznámí s vodním ptactvem, které se zde vyskytuje, např. čírka obecná, polák chocholačka, kachna divoká, kopřivka obecná, morčák velký, volavka popelavá, potápka roháč...

Závěrečný tříkilometrový úsek Penčického okruhu vede lesem a kopíruje tok Jevanského potoka. Nalezneme zde několik mohutných smrků, jejichž věk se odhaduje na 250 let. Za největší bývá považován tzv. „Pěnčický smrk“, u silnice do Černých Voděrad.

Nedá mi to a prudkým svahem sestupuji na namrzlý břeh potoka. Co zde příroda vytvořila, prostě musím nafotit! Za tu trochu námahy to stálo :-)

Poslední kilometr zalesněným údolím nám připomene, že spád vodního toku v údolí byl využíván již odedávna. Historické prameny uvádějí několik mlýnů, pilu, flokárnu - továrnu na výrobu obuvnických floků, drobounkých kolíčků sloužících k upevňování podešví (nejspíš znáte úsloví „nemít ani floka“). Vodní síla napomáhala při výrobě šindelů, v jednu dobu se zde dělaly z bukového dřeva špalíčky používané pro pohon aut dřevoplynem (alternativa benzínu v době jeho nedostatku). Zbytky budov i zaniklých náhonů postupně pohlcuje příroda. Jediným dochovaným objektem je mlýn pod hrází Jevanského rybníka, který slouží rybářskému středisku Školního lesního podniku.

A to už jsme v místech, kde jsme Penčický okruh zahajovali. Můžeme pokračovat do Jevan nebo dál do Voděradských bučin. Nebo si necháme něco na příště? Jedno mohu říci s určitostí - do zdejších lesů se vždy budu ráda vracet.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete