Peněženka

Neumíte si představit, kolik práce někdy dá být poctivý a spravedlivý. Mohu o tom povídat.

Nedávno jsem našla na chodníku peněženku. Nebylo to poprvé. Vždy jsem podobné nálezy vrátila jejich majiteli. V této peněžence ovšem nebyly žádné doklady ani nic, co by mi řeklo něco o jejím majiteli. Jediné, co v peněžence bylo, byla částka něco málo přes sto korun a věrnostní karta do jednoho obchodního řetězce. Na ní ovšem nebylo ani jméno, ani adresa.

Ráda bych i tento nález odevzdala jeho původnímu majiteli. Nebyla to sice částka nijak závratná, pro někoho ovšem může být dost velká. Jak ji ale vrátit? Nakonec jsem se vypravila právě do onoho obchodního řetězce.

„Můžete mi, prosím, říct, komu tato karta patří a dát mi jeho adresu?“ zeptala jsem se na informacích. Tušila jsem, že to nebude bez problémů. Ano, obsluha mi sdělila, že mi adresu a jméno říct nemohou. Vysvětlila jsem, proč to chci vědět, ale ani to nepomohlo. A tak mě napadlo chtít po slečně, jestli by oni jako řetězec, který majitele na základě karty zná, mu mohli peněženku předat nebo zaslat. Slečna zakroutila hlavou, jako že ne, a odkázala mě na vedení společnosti. Ještě ten den jsem tam napsala e-mail, na který mi ovšem nikdo neodpověděl. A tak jsem na vedení společnosti rovnou zatelefonovala. Bylo mi sděleno to stejné, jako na informacích. Zkrátka a dobře, ochrana osobních dat je dnes svatá, ač se na sociálních sítích dozvíte o každém všechno a vidíte mu pomalu až do žaludku.

Snažila jsem se být neoblomná a prosit. Nějak to zabralo. Slečna na opačném konci to ale udělala velice chytře. „Víte, já vám nemohu přece říct, že karta patří třeba nějakému Petrovi…“ Pochopila jsem správně. Řekla jsem, že tuším, a slečna pokračovala: „Nebo třeba, že je to pán, dejme tomu, Drobný…“

Zkrátka a dobře, slečna mi mimo řeč nadiktovala jak jméno, tak příjmení a celou adresu jejich zákazníka tak, aby ve skutečnosti „nic neřekla“. Netušila jsem, jestli jsou to správné informace, rozhodla jsem se je ale ověřit. Na dané adrese jsem skutečně našla muže toho jména a příjmení. A skutečně ztratil onu peněženku. Byl za ni moc rád, protože dostal peněženku jako dárek od své ženy. Na té jediné mu záleželo. Stokorunu z jejího nitra mi stejně nakonec vnutil, prý jako nálezné.

A tak jsem se krkolomně, ale přeci, dostala k majiteli peněženky, nález vrátila a měla zase jednou krásný pocit.

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete