Perníková chaloupka

Měly jsme těsně před ukončením základní školy a připadaly jsme si už hodně dospělé. Já a Markéta, kamarádky od první třídy, jsme šly na zábavu. „Přijď včas,“ nabádala mě maminka. Přikývla jsem a byla pryč.

Na diskotéce byla Markéta jako ryba ve vodě. Byla celkově zkušenější, než já. Zatímco já se většinou držela doma, Markéta byla pro každou zábavu, srandu a, bohužel, i průšvih. Má mamka zatím ani netušila, že Markétě dávno chutná alkohol, jinak by mě asi právě s ní na zábavu nepustila. Tím, že znala její rodiče, neměla ale strach. Markétini rodiče byli slušní, pracující lidé. I její bratr byl slušný, dokonce i Markéta. Jen Markéta si příliš brzy připadala neohrožená, dospělá a měla příliš volnomyšlenkářské názory, a tak tajně experimentovala jak s alkoholem, tak s kouřením, a myslím, že i s kluky. Jenže to jsem věděla jen já.

O Markétu se začal zajímat jeden starší kluk, zatímco já tancovala pokaždé s někým jiným a radost mi to nepřinášelo. Asi po dvou hodinách se ke mně Markéta naklonila: „Jdeme jinam. Jdeš s námi?“ „Kam, jinam?“

Markéta zakroutila očima na znamení, že jsem opravdu strašná, pak ale řekla: „No, ten kluk, Petr, nás pozval k sobě.“

„Nás, nebo tebe?“

„No, mě, ale má tu dva kamarády, tak ať nejsou sami.“

Nechápu, že jsem z té diskotéky odešla s Markétou. Markétin nový nápadník Petr byl doma sám, jeho máma měla noční a táta s nimi nežil. Odemkl byt a pozval nás dál. Zaváhala jsem. Nikdy jsem do cizího bytu nevstoupila jen tak. Byla jsem ale s Markétou, a ta ví, co dělá.

Nejdřív jsme jen tak seděli v obýváku a bavili se. Petr pustil nějaké video. Zatímco já a dva neznámí kluci, Marcel a Tomáš, jsme přitrouble čučeli na obrazovku, Markéta a její nápadník měli jiný program. Petr začal Markétu osahávat, líbat a postupně se ukládali z polohy vsedě do polohy ležmo. Nelíbilo se mi to. S kluky jsem neměla zkušenost, a rozhodně jsem nechtěla přihlížet tomu představení.

„Pojď, jdeme domů,“ vybídla jsem Markétu.

„Á, miminko má strach, dejte jí dudlíka,“ zasmál se Petr. I Markéta se smála. Marcel s Tomášem se mě snažili zavléct do vedlejší místnosti. Vytrhla jsem se jim a utekla domů.

„Kde máš Markétu?“ ptala se mě mamka, když jsem vstoupila do dveří bytu.

„Ještě chvilku se zdržela.“

„Pustili jsme tě s ní, a ty ji tam necháš?“ zajímalo mamku. Nechtělo se mi vysvětlovat, že ona mě nechala. Zmizela jsem místo toho do pokojíku.

Druhý den byla sice sobota, my ji ale měli povinně studijní. Bývalo to tak kdysi, že se občas chodilo do školy i v sobotu. Markéta ale do školy nepřišla. Později jsem se dozvěděla, že se Markéta strašně opila a přišla až k ránu, a tak ji rodiče nechali vyspat. Když jsem ji pak viděla v pondělí, byla jiná. Především se odmítala se mnou bavit. Jako bych já něco provedla. A tak naše přátelství tehdy skončilo.

Brzy na to skončila i škola, Markéta šla na učiliště a já na střední. Občas jsem ji viděla na ulici a úspěšně jsme se vyhnuly jedna druhé. Netrvalo ale dlouho a já se dozvěděla, že Markéta v něčem lítá. Přestala chodit na učiliště, flákala se, kradla rodičům peníze, až ti nakonec zjistili, že má problémy s drogami. Její přítel z diskotéky byl uživatelem pervitinu a hloupou Markétu rád zaučil.

Já zůstala i nadále slušná. Nepiji, nekouřím a zdravím starší. Dokonce jim i ráda pomáhám. Ani na červenou jsem nikdy silnici nepřešla. S opiáty nemám žádné osobní zkušenosti, a je mi tak dobře.

Trvalo hodně dlouho, než se Markéta s pomocí rodičů a odborníků úplně od drog oprostila. Rodiče si s ní zažili hotové peklo. Dnes je Markéta dospělá, má dvě děti a manžela. Dokonce mě zase začala zdravit. Jednoho dne jsme se potkaly a ona mě pozdravila, dokonce se mi i omluvila.

„Byla jsi tehdy moudřejší, než já,“ přiznala, „škoda, že jsem tě tehdy neposlechla a nešla s tebou domů.“ Odpustila jsem jí. K omluvě ji donutila hlavně skutečnost, že její téměř dospělá dcera je dnes v tehdejším našem věku a ona jako máma má o ni strach. Co kdyby šla v šlépějích své matky? Obě doufáme, že půjde svou vlastní, lepší cestičkou.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete