Léto dorazilo i do našich končin a čas pikniků je na spadnutí. Tradici pikniků do Čech přinesli asi bez většího překvapení Francouzi. Ti tvrdí, že jídlo v trávě, v parku a na palouku je vlastně osvobozením od otěží společenských konvencí. Co piknik předznamenává a jakou podobu má dnes ve srovnání s dřívějškem?

Pique-nique: přines jídlo a pohosti ostatní

Pod širým nebem se jí v podstatě odjakživa, dříve to však bylo pod tíhou okolností. Dnes se spíše rozhodujeme pro občerstvení venku dobrovolně. A v tom tkví kouzlo pikniku. Francouzské slovo „pique-nique“ pochází z pera spisovatele Jeana de La Bruyèra z roku 1694. V jeho románu najdeme první zmínku o tom, že hlavní hrdina pořádá „pique-nique“, kam přichází hosté s jídlem pro sebe a hostitele. V překladu znamená slůvko „pique“ výzvu k jídlu a „nique“ malou věc bez velké hodnoty. „Hostina“ se tehdy v 17. a 18. století vždy konala ve vší počestnosti pod střechou domu, až přibližně od 19. století dostál piknik svého dnešního významu a jídla se konzumovala venku.

Piknik v Británii: piknikový koš a náčrty příprav jídla v trávě

Piknik přebrodil Lamanšský průliv a dostal se záhy v průběhu 19. století do Velké Británie. Obyvatelé ostrova vnesli do vznikající tradice nový prvek – piknikový koš s nádobím, příbory a dekou. Hodování pod širým nebem Angličany natolik zaujalo, že o pikniku můžeme číst v románech Charlese Dickense, který popisuje tehdejší životní styl „piknikujících“ středních vrstev.

Občerstvení venku neopomíjí ani legendární londýnská kuchařka Isabelly Beetonové z let 1859-1861. V knize najdeme podrobný návod přípravy pikniku až pro 40 osob, kde se autorka zmiňuje o bohaté tabuli plné pochutin, jakými je rostbíf, rožněné hovězí, skopové, vepřové jazyky, holuby, švestkový puding, cheesecake a další. Návod na takový honosný piknik byl však spíše výjimečný. Ve viktoriánské době se jedlo většinou skromně, nejčastěji anglické masové koláče. Později si Angličané začali dopřávat vylehčené sendviče, foie gras a saláty z lososa.

Piknik po česku

Naši předkové piknik znali, ale neříkali mu tak. Slovo piknik z přelomu 19. a 20. století znal už Ottův slovník naučný, označoval ho ještě doslova za „merendu, k níž si účastníci sami přinášejí jídlo a nápoje“. V tom pravém slova smyslu se výraz „pique-nique“ ještě neužíval, ale jídlo pod širým nebem popisovala již Lékařská topografie Prahy od Franze Adolpha Stelziga z roku 1824, který psal o lidových slavnostech v lese na Hvězdě, kde se lidé s občerstvením usazovali na trávníku. Ostatně zajímavým důkazem o piknicích je i recept na Kunětické preclíčky od Magdaleny Dobromily Rettigové. Byl to kuchařský experiment, který připravila pro výpravu vlastenecké společnosti na Kunětickou Horu.

Současné pojetí: take away

Koncept pikniku se v současnosti propojuje s take away. Nové milénium přišlo s novou módou. Jídlo si zkrátka vyzvednete přímo v restauraci a vezmete si ho s sebou do parku. Je to rychlé a odpovídá to životnímu stylu většiny z nás. Tak co, zkusíte to také?