Pláštěnka

Naposledy jsem ji použila při záplavách, když pršelo několik dní v kuse. To jsem Maxe oblékala do pláštěnky po Beníčkovi takřka denně. I v dešti jsme totiž museli na pravidelné procházky. Maxovi to v pláštěnce nevadilo. Procházky v zářivě žluté pláštěnce miloval stejně, jako ty za slunečného počastí.

Skončily deště a my konečně mohli absolvovat procházku bez pláštěnky. O to víc jsme si společné procházky užívali. Po dešti začaly růst houby, a tak jsme na ně také vyrazili a denně jsme se vraceli s košíky hub. Podzim tak rychle utekl.

Se zimou přišlo mimo chladného počasí také tak typické vlhko a nevlídné počasí. Zase začalo pršet, nebo alespoň mrholit. Max chodil domů mokrý, a já také. Abych ho ochránila před vodou, rozhodla jsem se ho opět obléknout do pláštěnky. Kde jí je ale konec? Hledala jsem ji několik dní, ale marně. 

Pláštěnka zmizela. Nechtěla jsem ale kupovat novou. Za ty roky, co chovám psy, jsem jich nakoupila spoustu. Jedna se nám roztrhla, z druhé vyrostl už předchozí pes Ben, z druhé stihl vyrůst Max, jen svítivě žlutá pláštěnka odolávala všem nástrahám. A najednou tu nebyla. Už jsem se začala smiřovat s tím, že budu muset koupit novou psí pláštěnku, nezbytný to kousek psí garderoby, když jednoho dne vysvitlo sluníčko a já se dala do velkého úklidu a praní. Vyprané prádlo jsem se rozhodla po dlouhé době pověsit na okno. Celou dobu jsem musela věšet prádlo uvnitř v bytě, ale nyní byl okamžik, kdy jsem mohla využít venkovní sušák prádla.

Otevřu okno, a…na sušáku visí pláštěnka. Byla to ztracená pláštěnka po Benovi! Ano, celou dobu visela venku na okně. Já na ni po posledním sušení zapomněla.

Dnes už se špatného počasí nebojíme. Vyrážíme denně na procházky a Maximu to opět sluší i v dešti. Pláštěnka totiž vydržela.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10