Prospěšnost zeleniny pro náš organizmus spočívá podobně jako u ovoce v obsahu vitamínů, minerálních látek, enzymů a vlákniny. Pravidelný přísun vlákniny pozitivně působí na náš zažívací systém a srdce.
Vláknina se nachází v zelenině, ovoci a celozrnných výrobcích a její celkový denní příjem na dospělou osobu by měl činit 30 gramů. Denní dávku vlákniny lze pokrýt například konzumací půl kilogramu zeleniny. Podle toho, které části použijeme, se jednotlivé druhy zeleniny dělí do několika kategorií.
Košťálová zelenina
Zelí, kapusta, květák, brokolice, kedlubny a pekingské zelí patří mezi košťálovou zeleninu. Pravidelné pití čerstvé zelné šťávy má významné detoxikační účinky na játra a ledviny a hojí záněty trávicího ústrojí. Brokolice se může konzumovat k prevenci diabetu, spolu s kedlubnami pak preventivně působí proti rakovině.
Kořenová zelenina
Kořenovou zeleninu zastupuje mrkev, petržel, pastinák, celer, ředkev, ředkvičky, červená řepa, vodnice, tuřín a křen. Především mrkev je významná díky vysokému obsahu karotenoidů blahodárně působících na zrak. Červená řepa je bohatá na minerální látky, pomáhá při detoxikaci jater, při snižování hladiny cholesterolu nebo při revmatu.
Sílu křenu lze využít pro jeho antiseptické účinky, k vyhánění močových kamenů nebo při kašli. Ve snaze zpestřit si zeleninový jídelníček bychom neměli zapomenout na využití vodnice nebo tuřínu. Oba zmíněné druhy lze upotřebit ve studené kuchyni do salátů. Dají se i použít na přípravu pyré či upéct v troubě a nahradit jimi brambory.
Listová zelenina
Další významnou skupinou je listová zelenina, kam řadíme různé druhy salátů – hlávkový, ledový, rukolu, polníček, čekanku, dále pak špenát, mangold, rebarboru nebo řapíkatý celer. Listovou zeleninu bychom měli konzumovat pravidelně. Obsahuje množství zeleného barviva chlorofylu, jehož základem je hořčík, který působí příznivě na látkovou výměnu a přenos nervových vzruchů ve svalech. Nedostatek hořčíku vede k nervozitě a únavě. Obsah kyseliny listové pak přispívá ke správné krvetvorbě. Rebarbora patří mezi zeleninu, na kterou se dá v čerstvé podobě narazit na pultech obchodů nejdříve, zpracovává se však spíše jako ovoce – do koláčů nebo marmelád. Méně známý mangold je botanicky podobný řepě. Výhodou jeho pěstování je to, že i po odlomení listů rostlina stále obrůstá, úrodu tak můžeme využít od časného léta až do podzimu. Mangold může být zajímavou alternativou špenátu, ale i třeba kapusty nebo salátu.
Cibulová zelenina
Do cibulové zeleniny můžeme zahrnout především cibuli, česnek, pór nebo pažitku. Cibule působí desinfekčně při nachlazení a přispívá ke snížení krevního tlaku. Konzumace česneku má na náš organismus antibakteriální účinek, posiluje srdce, krevní oběh a snižuje hladinu LDL cholesterolu.
Plodová zelenina
Významnou skupinou je také plodová zelenina, kam řadíme rajčata, okurky, lilek, papriku, melouny, dýně a cukety. Z hlediska druhové podobnosti sem můžeme zařadit i brambory. Rajčata obsahují lykopen, látku preventivně působící na nemoci prostaty. Paprika je významným zdrojem vitamínu C, pálivá paprika pak obsahuje kapsaicin. Ten působí antibakteriálně, ozdravuje střevní mikroflóru a pomáhá peristaltice střev.
Semínka dýně obsahují velké množství nenasycených mastných kyselin, vitamínů skupiny A a E i zinku, který pomáhá správné regeneraci pokožky, vlasů a nehtů. Brambory je nejlepší připravovat ve slupce, protože nejvíce cenných látek se nachází právě pod ní.
Lusková zelenina
Luskovou zeleninu zastupují čerstvé hrachové a fazolové lusky. Z luskovin se po vysušení stávají luštěniny, mezi něž řadíme cizrnu, čočku, fazole, hrách nebo sóju. Luštěniny obsahují velký podíl bílkovin, kterými mohou pokrýt svou denní potřebu i vegani a vegetariáni. Nadýmavý účinek luštěnin eliminujeme jejich několikahodinovým namočením do vody, kterou před další kulinární úpravou slejeme.
Úprava zeleniny
Nejvhodnější je pochopitelně konzumovat zeleninu čerstvou, popř. připravenou v páře, aby si zachovala co nejvyšší obsah vitamínů a minerálních látek. Alternativou ale může být i zelenina kysaná neboli kvašená. Takto upravená dodá našemu tělu množství vitamínu C, B, enzymů a minerálních látek, zlepší trávení a imunitu díky obsahu bakterií mléčného kvašení prospěšných pro správnou funkci střev. Kromě klasického kysaného zelí a okurek, lidově známých jako kvašáky či rychlokvašky, si můžete připravit i tzv. pickles – kvašenou zeleninu, pro jejíž přípravu je možné použít např. mrkev, cibuli, ředkvičky, červenou řepu, květák nebo kapustu.
Některé druhy luštěnin, obilovin nebo semínek lze využít i ke klíčení. Naklíčená semínka obsahují kromě vitamínů a minerálních látek také enzymy a zdraví prospěšné mastné kyseliny omega 3 a omega 6. Naklíčená semena jsou oproti jejich syrové nebo vařené podobě lépe stravitelná. Při klíčení totiž dochází ke štěpení složitějších struktur na jednodušší – obsažené bílkoviny se rozkládají na lépe využitelné aminokyseliny, polysacharidy na jednoduché cukry, které naše tělo rychleji zpracuje.
K nakličování lze použít různé druhy semen, např. fazole mungo, cizrnu, žito, ječmen, oves, vojtěšku, hořčici, řeřichu, ředkvičku nebo slunečnicová semínka. Nejvhodnější je použití semínek v biokvalitě, ta z běžné produkce totiž mohou být chemicky ošetřena.
Zdroj: dTest