Po pěti letech...opět v Londýně

Druhý den, v sobotu, po snídani ve „svých“ rodinách jsme se opět všichni sešli u Ann a za doprovodu Barryho jsme se vydali do jeho oblíbených míst milionářské čtvrti Hamsted, zde jsou skutečně výstavní domy pravé anglické architektury. Opět jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, které se nevyčtou v žádném průvodci. Došli jsme i k muzeu hudebních nástrojů Fenton House and Garden, kde se pořádají i koncerty a studentům konzervatoře je dovoleno na těchto nástrojích koncertovat. Po další cestě jsme se ocitli v  překrásném obrovském parku, který se vypíná na kopci nad Londýnem, odkud je krásný výhled. Najednou se ocitnete úplně v jiném světě, ani by člověk neřekl, že se nachází ve velkoměstě.
Příjemnou procházkou jsme zamířili k jedné z mnoha tradičních hospůdek, kde si každý objednal podle svého. Pak už byl čas se rozejít ke svým ubytovatelům a chystat se na večerní koncert. V půl páté odpoledne  jsme se pak všichni sešli v anglikánském kostelíku St. Thomas ve čtvrti Finsbury Park, nejdříve zkoušel náš sbor, pak jsme cvičili tři společné písně s hostitelským sborem a pak se chystali oni. My jsme mezitím nachystali Moranu (smrtka), líto (tak se říká stromku ozdobenému skořápkami vajec a pentlemi, symbolizující jaro), mazanec a velikonoční žilku - vše se skrývalo v tom velkém kufru, jak bylo zmíněno výše.

Od devatenácté hodiny pak probíhal samotný koncert, nejdříve vystupoval náš sbor, zařadili jsme různé lidové písně, také skladbu Bohuslava Martinů Vynášení smrti, kdy náš dirigent představil posluchačům výše zmíněné atributy Velikonoc, pak několik populárních písní a zařadili jsme i jednu anglickou skladbu. Naši hostitelé do svého programu přidali i dvě skladby v češtině, bylo to od nich milé až lehce úsměvné. Aspoň člověk na vlastní uši slyšel, jak pro ně musí být komická naše angličtina. Myslím, že se koncert vydařil a přinesl posluchačům duchovní obohacení, nám zpěvákům zcela jistě, jak jsme se shodli. Po koncertě následovalo společné pohoštění, ochutnali jsme další typicky anglickou krmi v podobě rozličných toustů, masových dortů a pomazánek, které pro nás připravili hostitelé a družně se besedovalo.

V neděli dopoledne nás pak čekala aktivní účast na mši, tentokrát v anglikánském kostele St. Luke´s, od deseti hodin byla společná zkouška tří sborů, našeho, jejich a kostelního. Samotná mše pak probíhala od jedenácti hodin, bylo to velmi zajímavé i pro nevěřící. Kostelík je gotická stavba s nádhernou akustikou, také se nám moc líbilo, jak byli do bohoslužby zapojeni  všichni, děti i dospělí. Po mši se podával čaj, káva, koláče (cheesecake) a také indický moučník (něco jako hustá krupicová kaše zbarvená do oranžova) a mangové mléko. 

Po skončení se naše výprava rozdělila zhruba do tří skupinek, já zůstala ve skupince, která se vydala za nákupy do čtvrti Camden. Camden je velmi dobře znám pro své trhy. Mezi nejznámější patří venkovní trhy Buck Street Market, Stables Market a trh, který se koná uvnitř budovy Electric Ballroom. Tyto trhy jsou velmi populární turistickou atrakcí, hlavně o víkendech a předmětem prodeje jsou módní, stylové a bizarní předměty. Jsou, spolu s ostatními obchody, populární mezi mladými lidmi, kteří se zajímají o alternativní styl oblečení. Vlivem přitažlivosti camdenských trhů se rozhodly velké obchodní řetězce do této oblasti umístit své obchody a rozšířily tak nabídku o méně alternativní zboží. Tímto zásahem Camden částečně ztratil svou jedinečnost, ale přesto je tu spousta věcí, které stojí za to vidět, například zajímavě  a netradičně ozdobené domy.
Existuje zde i mnoho stravovacích zařízení nabízejících jídla světových kuchyní. Po nezbytných drobných nákupech pro nás i naše blízké doma, jsme se tím lidským mraveništěm prokličkovali ke stánku indické kuchyně, tady za pár liber jsme si každý vybrali jídlo podle své chuti a následně sešli z můstku k jednomu z ramen Temže, pohodlně se usadili po vzoru dalších návštěvníků na zem a naobědvali se. Při našem hodování jsme měli možnost sledovat zručnou práci majitelů lodiček při proplouvání plavebními komorami.

Posléze jsme patrovým autobusem přejeli k vyhlášenému obchodnímu domu Primemark, kde se dá poměrně lacino zakoupit kvalitní oblečení. 

Pak už byl ale čas přepravit se na připravené barbeque u Barryho, který má malý domeček s přilehlou zahrádkou. Sešli jsme se zde všichni pohromadě, pochutnali si na hamburgrech, klobáskách a grilované zelenině. Vše zapíjeli výborným bílým a červeným vínem. Jelikož to byl zároveň poslední večer našeho pobytu, tak jsme si ještě společně zazpívali. Tentokrát už ne organizovaně, ale spontánně, zazněla  třeba i píseň To ta Helpa, kdy jsme i improvizovaně zatančili. Bylo nám krásně a jen velmi neradi jsme se loučili a rozcházeli.

V pondělí brzy ráno jsme se objednanými taxíky dopravili na letiště Stansted, odbavení proběhlo celkem hladce až na zprvu nemilou situaci, kdy jedna altistka postrádala cenné hodinky, které naštěstí pak v letadle objevila. Při odkládání věcí se jí zachytily za zip bundy a nikdo z nás si toho nevšiml. Náš výlet završilo bezpečné přistání na ruzyňském letišti.

Co říci závěrem. Prožili jsme krásné tři dny, kdy nám přálo i počasí, veškeré situace, ty komičtější, kdy jsme s navigací v ruce hledali autobusovou zastávku a nikdo si neuvědomil, že v Anglii se jezdí vlevo:), i méně příjemnější, kdy někteří zažili poplach v metru a následnou evakuaci stanice Oxford, to když někdo skočil pod vlak, jsme zvládli. Odvážíme si krásné vzpomínky, prožitky a jistotu, že se na sebe můžeme spolehnout.

Největší náš dík patří našemu milému dirigentovi, který nás - své občas nezbedné stádečko - zvládá s přehledem a samozřejmě našim anglickým přátelům, kteří se o nás skvěle starali. Na shledanou, Londýne .....