Po čtyřech dnech máme Mariánky a okolí proběhané, tak se vydáváme na výlet. Jedeme do Chebu - přiznám se, nikdy jsem tam nebyla. Cheb - první písemná zmínka o Chebu je z roku 1061. V roce 1167 získává Chebsko císař Friedrich Barbarossa - tohle jméno je mi spíše známé z II. světové války - tak se jmenoval válečný plán napadení Ruska. V roce 1266 obsazuje Chebsko vojsko Přemysla Otakara II. a připojuje je ke svým územím.

Ale nebudu vás trápit historií - snad ještě, že 3. října 1938 sem přijel Adolf Hitler, aby korunoval podepsání Mnichovské dohody. Teda tohle město zažilo vzruchu. Dnes je to poklidné městečko na hranici s Německem. Vydáváme se do gotického kostela sv. Mikuláše - založen kolem roku 1239. V kostele mě zaujaly připevněné desky, na kterých jsou napsáni významní rodáci a lidé, kteří se Chebem mihli - tak např. Boris Rösner, Bob Klepl - bylo to jeho první divadelní angažmá - napsal, sotva jsem vystoupil z vlaku, uviděl jsem sochu Lenina v nadživotní velikosti... Tutéž sochu jsme za chvíli zahlédli ve Františkánské zahradě, proti němu stojí Chod se psem. Je nevím, co je to za človíčka - ta  malá postava vedle Lenina... víte někdo?

Procházíme dále městem - bývalý Františkánský klášter, gotická stavba s kostelem Nanebevzetí Panny Marie s křížovou chodbou ze 13.-14. století. Kostel je zdevastovaný, ale přesto z něho na nás dýchá genius loci... Snad se mu dostane zasloužené opravy....A už nás čeká Chebský Hrad s unikátní dvojitou románsko-gotickou kaplí sv. Martina, Erharda a Uršuly. Friedrich Barbarossa hrad opakovaně osobně navštívil, pořádal zde říšské sněmy a dokonce tu pobýval i krátce před odjezdem na třetí křížovou výpravu, pří níž ho v prudkém toku řeky Salef potkala nečekaná smrt. Navštívil ho také "Otec vlasti" Karel IV. či husitský král Jiří z Poděbrad. Pachelbelův dům - roku 1634 tu byl na příkaz císaře zavražděn Albrecht z Valdštejna.
A konečně náměstí se svým Špalíčkem. Špalíček tvoří ve skutečnosti 2 bloky 3-4patrových domů rozdělených uzoučkou Kramářskou uličkou, která je široká pouhých 160 cm. Ulička je volně přístupná - teda mimochodem dost páchne a je plná holubího trusu. Páni radní - nejde s tím něco udělat?
Dnes jsou jednotlivé domky sídlem obchodů a obchůdků různého typu, kavárny či restaurace. Jdeme se občerstvit do jedné restaurace na náměstí. Kocháme se pohledem na všechny ty krásné domy. Pak vyrážíme směr Bismarckova rozhledna na Zelené Hoře. Rozhledna byla slavnostně otevřena v roce 1909 a patřila k tajnostem Železné opony - stála totiž v hraničním zakázaném pásmu. V roce 2005 se dočkala rekonstrukce. Volně přístupná plošina nabízí rozhled na vršky Českého a Slavkovského lesa, Smrčin i Krušných hor. Když se nabažíme pohledu, jdeme lesem zpět k autu a vyrážíme zpět do Mariánek. V duchu připravujeme plán na další výlet.