Podestýlkou si sice naši miláčci neustelou, nicméně podestýlka hraje v jejich životě zvláště v soužití v domácnosti s člověkem velmi důležitou roli, možná stejně důležitou jako to, v jak pohodlném pelíšku nebo zdraví prospěšné podušce mají ustláno.

Na steliva klademe značné nároky, ať z hlediska hygieny, absorpce tekutin, jímání pachu a neposlední řadě veterinární požadavky (toxicita, prašnost, mykózy, množení patogenních bakterií, uvolňování čpavku a pod.). Podestýlka slouží především k odstraňování zvířecích exkrementů, dále k ochraně zvířat chovaných v bytě, která na rozdíl od přírody, v domácnosti nemají možnost vykonat potřebu, zanechat pachovou stopu a od místa se hodně daleko vzdálit. Tím podestýlka ovlivňuje i jejich chování. Jsou to právě kočky, které si návyk na určitý druh podestýlky vytvářejí už od věku kotěte a pokud jsou s matkou, přebírají její zvyky.
Kočky jsou většinou velmi konzervativní a změna podestýlky provedená chovatelem byť v dobrém úmyslu nemusí být přijata s nadšením.

Všechny tyto vyjmenované kvalitativní znaky ovlivňují náš výběr podestýlek a určují jejich jakost podle pozitivních vlastností, nejčastěji je na prvním místě vnímána schopnost vázat na sebe vlhkost a zápach vylučovaných výměšků bez uvolňování zpět do prostředí. Protože na tyto základní a rozhodující požadavky je kladen velký důraz, je výběr podestýlek čistě z přírodních materiálů velmi omezen.

V minulosti se jako podestýlka používala sláma, seno či rašelina. Také dřevěné piliny, hobliny a písek nacházely podobné uplatnění. Jejich užívání bylo dáno snadnou dostupností a minimální cenou, pokud o nějaké hodnotě vůbec můžeme hovořit. Ovšem kvalita těchto materiálů byla velmi nedostačující z důvodů silných kontaminací plísněmi, neschopností vázat vlhkost a zápach a obtížnou manipulací.

Doba pokročila, technologie vyspěly a přinesly nové možnosti. V současnosti se jako podestýlka v našich podmínkách nejčastěji používá křemičitan hořečnatý (sépiolit) a křemičitan vápenatý (plynobeton). Tyto suroviny jsou všeobecně označovány jako minerální podestýlky, avšak ani tyto nesplňují všechny požadavky, kladené na kvalitu a funkci steliva. Jsou velmi prašné, mají nízkou schopnost absorbovat výměšky, znečišťují stěny a dna kočičích toalet, obtížně se likvidují a hlavně neváží optimálně zápach. Pro chov drobných hlodavců nebo masožravců (např. fretek) je veterináři chovatelům vysloveně nedoporučují.

Současné výzkumné práce potvrzují, že přírodní minerální podestýlky – zvláště atapulgit – jsou složeny z mikroskopických vlákének, která při zvíření a nadýchání spolu s jemným prachem mohou způsobit onemocnění plic. Sepiolity z okolí Madridu tyto negativní vlastnosti nemají a jsou pro účel steliv vhodnější, jejich cenu však navyšuje poměrně nákladná doprava téměř napříč Evropou.

Dřevěné granuláty – přírodní dřevěné piliny, např. smrkové, topolové, březové apod. upravené lisováním jsou na trhu několik posledních let. Vyznačují se dobrou nasákavostí vlhkosti, přiměřeně dokáží vázat pachy, avšak při rozpadu granulátu vzniká nevábná kaše. Jejich kvalita je rozhodně lepší než u minerálních podestýlek. Na závadu je velmi častá kontaminace chemickými prostředky proti hnilobě a ničení škůdců, čímž je jejich kvalita znehodnocována. Dá se říci, že chovatel nikdy neví, čím vším byla surovina ošetřena než byla zpracována.

Novinkou na trhu je buničinový granulát zastoupený produktem pod názvem Asan. Vyroben na bázi přírodní buničiny a celulosy z odpadové suroviny z výroby dětské a dámské hygieny. Zvláštní technologií výroby se po úpravě tato surovina vyznačuje kapilárním systémem otvorů s velkým povrchem schopným absorbovat nadměrné množství vlhkosti a zápachu tak, že uváděná 400% absorpce není konečná a je možné ji při za přidání určitých komponentů ještě zvýšit. V pokusných i praktických zkouškách se ukázalo, že horní vrstva Asanu zůstává téměř vždy v suchém stavu a tvoří clonu, která chrání zvířata před vlhkostí a unikání amoniaku. Přináší tím komfort, který ostatní steliva neposkytují, nadneseně řečeno – packy stále v suchu. Struktura buničinového granulátu je natolik pevná, že nedochází při jejich manipulaci k uvolňování jemných částic, podestýlka je proto bezprašná, což je další významná a pozitivní vlastnost buničitanové podestýlky. Ocení ji všichni, kdo kdy zacházeli s minerálními stelivy a řešili otázku, jak ji nasypat do toalety bez toho, aby vše okolo skončilo pod nánosem prachu.

Je nesporně důležité zmínit se též o trvanlivosti jedné náplně kočičí toalety. Zde dochází k různým omylům. Posuzujeme-li minerální podestýlky s dřevěnými granuláty, zjišťujeme, že životnost dřevěných je nejméně o 20 – 30 % vyšší. Naproti tomu trvanlivost buničitého granulátu předčí samozřejmě minerální a je dokonce o 55 – 65 % vyšší než u granulátů dřevěných.

Srovnávací pokusy provedené v Ústavu Altromin v SRN s četnými minerálními stelivy ukázaly, že pouze některé částečně odpovídají daným požadavkům, které jsou na ně kladeny. Vazba vlhkosti i zápachu není optimální a také čištění toalety a manipulace je spojena s obtížemi. Ekologické odstraňování použitých podestýlek je problematické. U dřevěných granulátů proběhly zkoušky s pozitivním výsledkem. Vazba vlhkosti i zápachu byla v průměru o 20 – 30 % lepší než u minerálních granulátů. Čištění toalety a ekologické odstranění použitého steliva je bez problémů. U buničitého granulátu byly dosažené výsledky v testu nejlepší a předčily očekávání. Vazba zápachu a vlhkosti byla v průměru o 55 -65 % lepší než u dřevěných granulátů, ekologické odstraňování je zcela snadné, tato podestýlka se bez problémů splachuje do WC.

Buničitá podestýlka je tedy nejen hygienická, váže naprosto dokonale vlhkost i zápach, ale práce s ní je navíc v porovnání s jinými stelivy velmi snadná a není zanedbatelné ani ekonomické zhodnocení.

Více informací o novém stelivu ASAN se také dozvíte na oficiálních webových stránkách steliva ASAN .

Autor: Tomáš Karafiát

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout