Podlaha k sežrání

Čekala jsem velmi důležitou návštěvu. Poprvé ke mně měla přijet má budoucí tchyně s manželem a já se chtěla předvést v nejlepším světle. Už dva dny před návštěvou jsem vše cídila, leštila, myla a uklízela. Také jsem chystala oslňující menu, abych se předvedla jako dobrá kuchařka, hospodyně, bavič i přítelkyně v jedné osobě. V den D jsem si přivstala a od samého rána se patlala s pomazánkami a tvořila další a další kulinářské kreace ve své kuchyni.

Když bylo vše přichystáno na vzácnou návštěvu, tabule prostřená, byt navoněný, rozhodla jsem se ještě, ten den už asi po páté, vytřít podlahu v kuchyni. Nachystala jsem si kyblík, saponát i mop. „Co kdybych do vody přidala ocet, aby se vše lesklo, odmastilo a projasnilo?“, napadlo mě. Šáhla jsem do skříňky pro ocet a přilila jsem ho dostatek do vodní lázně. Mopem jsem vše krásně vytřela. Podlaha se skutečně leskla, jako by má již roky používaná dlažba byla nově položená. V tu chvíli mi vše došlo: Já totiž podlahu vytřela olejem! Jednoho dne mi lahev oleje spadla na zem a praskla. Tenkrát jsem měla doma prázdnou lahev od octa, tak jsem olej přelila do ní. Lahev jsem si ale neoznačila a uložila do skříňky, a samozřejmě jsem na vše zapomněla. A při vytírání jsem použila mop, který se sám ždíme. Nemusela jsem tudíž máčet ruce ve vodě a nezjistila jsem včas, že místo vody s octem vytírám podlahu olejovou lázní. Podlaha se sice krásně leskla, na omak byla ale mastná. Co teď? Do návštěvy zbývalo pár minut. A tak jsem vyštrachala ve skříni všemožné bačkůrky, nazouváky atd. Nabídnu je návštěvě! Nemůžu přece dopustit, aby má vzácná návštěva odcházela s mastnými ponožkami?

Rychle jsem se osprchovala, oblékla do slavnostního, a už návštěva zvonila u dveří.

Každému jsem předala papučky s výmluvou, že od podlahy je chladno, protože nájemníci pode mnou se odstěhovali, byt je prázdný a tudíž se tam netopí. Byla zima, a tak jsem pochodila. Večer se ubíral už správným směrem. Jídlo chutnalo, my se dobře bavili a ze mě pomalu padala tréma. Jen nerada jsem se s hosty loučila.

Hned druhý den, když jsem se svým přítelem seděla v kuchyni u kávy a povídali jsme si, jsem se ptala, co říkali jeho rodiče na návštěvu u mě.

„Udělala jsi na ně ohromný dojem. Maminka byla nadšená, táta chválil chlebíčky, které jsi udělala, i bramborový salát,“ usmíval se přítel.

Měla jsem velkou radost. „Tak to jsem ráda.“

A pak ještě přítel dodal: „Mám se tě jen zeptat, nařídila mi maminka, čím vytíráš podlahu? Prý se mámě nikdy tak neleskne jako u tebe. Chválila, že ji máš čisťounkou, že by se z ní dalo jíst.“

„Spíš smažit topinky,“ vyprskla jsem smíchy.

„Co?“ nechápal přítel.

„No, já chtěla do vody na vytírání přidat ocet, ale omylem jsem tam dala olej. Z něho byl ten lesk,“ smála jsem se.

Přítel se smál taky. „Tak to asi nebudu mámě tlumočit,“ dodal pak.

S maminkou svého přítele, mou budoucí tchyní, jsem se ale spřátelila natolik, že jsem jí i toto tajemství jednou při šálku dobré kávy vyzradila.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10