Podzimní Gdańsk

Z doslechu jsem věděla, že se jedná o jedno z nejkrásnějších měst na pobřeží Baltu. Ale skutečnost předčila naše veškerá očekávání. Bydleli jsme v soukromí, v prostorném moderním bytě asi sedm minut pěšky od Zelené brány, která vede přímo do srdce historického centra města na ulici Dugi Targ. Když jsme prošli branou a ocitli se na počátku Dugeho Targu, připadali jsme si jako v pohádce: po obou stranách široké ulice (původně středověké tržiště) stály nádherně zrekonstruované kupecké domy – poměrně úzké, zato vysoké až pět pater s všelijak zdobenými štíty a okny, s barevnými fasádami.

Skoro v každém byl obchůdek, cukrárna, kavárna. Byl začátek září, takže se dalo sedět i na početných zahrádkách před nimi. Asi uprostřed ulice stojí historická radnice z 15. století se zvonkohrou a věží vysokou 83 metrů, postavená z pálených cihel tak typických pro architekturu hanzovních měst od Holandska přes Německo, Polsko a pobaltské republiky. Gdaňsk byl nejbohatším polským hanzovním městem a je to na něm dodnes vidět. Hned první den jsme si prohlédli Artušův dům v těsném sousedství radnice – gotický palác, kde se scházeli vážení občané města. Interiér hlavního sálu s gotickými okny postavený přes dvě patra budovy zdobí dřevěné obložení stěn, obrovské obrazy patronů města, obchodu a řemesel.

Největší ozdobou sálu jsou šestimetrová kachlová kamna, na jejichž kachlích jsou portréty nejbohatších a nejváženějších občanů Gdaňska. Před Artušovým domem stojí krásná odlévaná Neptunova kašna, asi nejvíc fotografovaný objekt na Dugem Targu. Uličkou mezi radnicí a Artušovým domem jsme prošli k mariánské bazilice (vystavěna mezi 14. a 16. stoletím). Jedná se o největší baziliku v Polsku a dostat ji celou na jeden snímek prostě nešlo – délka, výška, hlavní a postranní věže, to vše opět z červených cihel. Strohá venkovní architektura hanzovních staveb je ale elegantní, čistá, úchvatná. 

Po prohlídce jednoduchého, ale velkolepého interiéru (závratná výška gotické klenby, prosté štíhlé sloupy...) jsme vystoupali na ochoz hlavní věže – 409 schodů nahoru byl dosti vysilující sportovní výkon, ale za ten výhled to rozhodně stálo. Pod námi byla nejblíže Mariacká ulice, vpravo Radnice, vlevo ulice Piwna a mohutné městské brány na konci všech ulic táhnoucích se od baziliky na všechny strany. Jako potom každý den z těch pěti, které jsme v Gdaňsku strávili, jsme si zašli na oběd do jedné hospůdky na ulici Piwna. Objednali jsme si typické polské jídlo pirogy s různými náplněmi. Ceny v restauracích střední úrovně byly srovnatelné s našimi třeba v Ostravě, takže jsme si mohli dopřát v podstatě cokoliv. Do této ulice jsme se pak vraceli za občerstvením několikrát. V ulici Piwna je jedna hospůdka, pivnice, cukrárna vedle druhé.                                                   

Další den jsme navštívili muzeum jantaru umístěném v jedné z městských bran (ta původně sloužila jako vězení), prostory tam byly úzké a samý schod několik pater nad sebou. Návštěvníci se dozvědí, jak vzniká jantar, uvidí obrovské kusy přírodního jantaru o hmotnosti několika kilogramů, a pak nádherné exponáty vyrobené z jantaru – od starožitných šperků, přes dózičky, vázy, hodiny, šachové figurky, jantarový betlém až po díla současných šperkařů a módních návrhářů. 

Na nábřeží řeky Motlawy, která se o pár kilometrů dál vlévá do moře, je řada historických domů vybudovaných v rámci opevnění a zde jsou i mnohé ze zmíněných městských bran. V jedné z nich je jedna z největších atrakcí města tzv. Žuraw (jeřáb) z 15. století. Uvnitř vysoké stavby je historický jeřáb sloužící k překládání zboží na lodi a opačně. Jedná se o dvě obří kola poháněná šlapajícími nevolníky, která byla spojena soustavou lan – jde tedy o složitější obří kladku na lidský pohon. V budově pak pracovali úředníci, kteří kontrolovali množství dováženého i vyvářeného zboží (nejčastěji obilí a textil), vše spočítali a vybírali poplatky, mýtné, clo… A město utěšeně bohatlo.

 Za návštěvu stojí i Radnice s historickými sály a expozicí dějin města se zaměřením na osudy města za 2. světové války. Tam se dozvíte, že město bylo v závěru války takřka srovnáno se zemí a 90 % budov bylo barbarským bombardováním zničeno a spáleno. Ty nádherné stavby, které dnes obdivujeme, jsou kopiemi původních budov. S výstavbou se začalo na počátku 50. let. V širším pásmu kolem centra jsou ještě stále rozsáhlé volné plochy, které se postupně zastavějí novou bytovou výstavbou. V jednom takovém novém bytovém komplexu jsme bydleli i my. V dalších dnech jsme se vydali lodí na Westerplatte, potom vlakem na poloostrov Hel a nakonec do příjemného lázeňského města Sopoty.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10