Dračky a přástky

Dračky
Peřina z draného peří byla už dávno důležitou součástí života. Celé léto se škubaly husy a peří se střádalo. Po ukončení práce na polích se večer scházívaly ženy a dívky postupně ve všech chalupách, společně draly peří a k tomu se vyprávěly různé pohádky a pověsti. Ke draní se vázalo několik pověr svázaných s husami a jejich chovem, včetně zákazu draní v sobotu.

Poslední večer se nazýval doděrky. Ženě, které zbylo v ruce poslední peříčko říkali pápenice. Hospodyně tento večer vystrojily malou hostinu jako poděkování za pomoc při draní.



Přástky
Do Martina muselo být všechno peří zedráno a následovalo předení - přástky, jež trvaly až do 4. neděle postní - Družební. Děvčata se scházela v jednom stavení se svým lnem a společně předla, chlapci je při tom obveselovali povídáním.

 

Podzimní ohníčky

V době sklizně brambor se na polích dělaly ohníčky. K nim se opět vztahovalo mnoho pravidel (nesmělo se při zapalování mluvit -nechytil by, zpívalo se mu,aby hořel atd.). Pak se všichni vzali za ruce a skákali kolem i přes ohně a nakonec se v popelu pekly brambory přinesené přímo z pole.

Posvícení

Posvícení neboli hody jsou čistě lidový svátek na oslavu dokončení sklizní a ukončení všech polních prací. Díky sklizni měli všichni dostatek zásob a nemuseli s nimi šetřit, proto bylo posvícení jedna z největších hodovnických oslav. Vázalo se také ke svátku patrona místního kostela, k výročí jeho zasvěcení nebo jiným výročím. Slavilo se také posvícení havelské a martinské a dále existoval pojem císařské a naše

Posvícení bylo také oblíbeným termínem na zásnuby a svatby.

Dodnes je posvícení oblíbeným obyčejem nejméně v polovině českých měst a obcí. Je doplňováno kulturními akcemi (koncerty, jarmarky, poutě s kolotoči).


Legenda
Podle legendy prvním, kdo slavil posvícení byl Šalamoun když světil svůj chrám v Jeruzalémě a pak každý rok tento den pořádal pro své přátele hostinu na oslavu pokřtění.

Císařské posvícení
Posvícení nemělo jednotný termín, proto jej každá ves pořádala jindy. Zanedbávala se při tom práce, protože lidé se navštěvovali navzájem v sousedních vsích, což trvalo někdy i několik týdnů. Proto císař František Josef II. ve snaze tomu předejít vydal roku 1787 nařízení jednotného termínu - třetí neděli po svátku svatého Havla (3. neděle v říjnu). Poddaní tento den nazvali císařské hody nebo havelské posvícení, ale mimo to slavili také i své posvícení, které nazvali naše.

Havelské posvícení
Svatý Havel (16. 10.) byů od středověku důležitý den - odevzdávaly se poddanské platy (nájem za půdu pánovi). Někde vrchnost vystrojila menší hostinu, jindy ji vystrojili vesničané sami.

Martinské posvícení
Svatý Martin  (11. 11.) byl od středověku den, kdy čeleď končila roční službu a dostávala mzdu a uzavíraly se smlouvy nové, což opět vyvrcholovalo hostinami a zábavami.

Přípravy
Na posvícení se konaly přípravy několik dní předem. Hospodyně uklidily celý dům, pekly, vařily. Dětem pak zbyla povinnost pozvat všechny příbuzné a přátele a roznést zváče - speciální koláče. Někde se doprostřed vsi stavěla májka - uříznutý stromek zdobený pentlemi a dárky. Strhávala se až po skončení posvícení.

Průběh posvícení
V předvečer posvícení se vyvěsil ze zvonice kostela prapor na znamení, že je vše uchystáno.

V neděli brzy ráno chodili chlapci po vsi a "kradli" kohouta. Toho pak svázali a průvodem šli na náves, poslední šel chlapec zvolený za kazatele, který pak na návsi "kázal" - dával všem zlé skutky kohouta-zloducha za výstrahu a poté byl kohout sťat.

V neděli se také konala slavnostní mše a po ní slavnostní oběd snad nejbohatší v celém roce.

Večer pak byla taneční zábava pro mládež. Dnes se taneční zábavy pořádají spíše v sobotu - předvečer posvícení.

V pondělí byla pot a pak se konala zábava zlatá hodinka, která se někde slaví dodnes - lidé se scházejí v hospodě s rozsvícenými svíčkami. Také se pořádaly drastické obyčeje veřejného porážení zvířat, jejich maso se večer snědlo (kohout, kozel, beran). Nad zvířetem se vždy konal symbolický soud s výčtem zlých skutků.

Úterní sousedská zábava se dnes již nedrží - byla to příležitost k tanci pro starší.

Dozvukem hlavní zábavy bývala oslava následující neděli - mladé posvícení.

Posvícenský jídelníček
Nejdůležitějším symbolem posvícení byla dobře vykrmená husa - musela mít hodně sádla.

Koláče
Koláče se pekly den, dva před posvícením- na zvaní, pohoštění a výslužku. Podávaly se na závěr oběda s cikorkou - jako vrchol hostiny

Pekly se koláče různých tvarů a velikostí, nejčastěji však kulaté. Nejznámější jsou chodské díky typické výzdobě náplní. Obdobou chodských koláčů jsou valašské vdolky "pecáky", v Čechách koláče na celý plech "německé" (těstovinové proužky oddělovaly jednotlivé náplně).

Náplně byly různorodé - tvarohové, makové, ořechové, jablečné, hruškové, povidlové, zelňákové, mrkvové nebo z čerstvého ovoce.

Bábovky
Dalším běžným pečivem byly bábovky, ne však z jemného těsta jako dnes, ale z těsta kynutého. Plnily se mákem, povidly a tvarohem.

Hnětýnky
v Každém kraji vypadaly jinak a pekly se z jiného těsta.

Dnes se pod tímto názvem skrývá nazdobené pečivo ve tvaru květů, hvězdiček ci srdcí ve velikosti dlaně - jsou to cukrářská díla zdobená polevali a ozdobami.

Martinské rohlíky
Na martivské posvícení se pekly martisnké rohlíky ve tvaru rohlíku či podkovy nejčastěji z buchtového či rohlíkového těsta s náplní - tvaroh, mák, povidla.


Čeleď je dostávala při odchodu ze služby - proto také vandrovnice.
Přesto, že zvyky spojené s čeledí se již dávno nedodržují, martinské rohlíky se pečou dodnes.