Pokojská aneb střípky z hotelu

Jsou to asi čtyři roky, kdy jsem se ke svému zaměstnání rozhodla vzít si ještě zajímavou brigádu. Otevírali u nás nový hotel, který přijímal několik zaměstnanců, mimo jiné také pokojské. Výhodou této pozice byl fakt, že se dala vykonávat také na dohodu o provedení práce. Nemusela proto naplňovat rysy pracovní smlouvy. Nakonec jsem práci dostala. Dohodla jsem se s paní majitelkou, že budu práci vykonávat jen v určitých dnech, kdy jsem ve svém zaměstnání měla dostatek času. A tak mi začala práce plná humorných zážitků, často i nedorozumění, slz a dokonce i dojetí. Od každého něco. Stejně tak, jako je různorodá sama práce, jsou i klienti hotelu zcela odlišní.

Mívala jsem ve zvyku uklízet a poslouchat přitom hudbu ze sluchátek. Tak tomu bylo i ten den. Přišla jsem do pokoje, ustlala, utřela poličky a uložila nábytek tak jako obvykle. Nakonec jsem vygruntovala sociální zařízení. Poté jsem se dala do vysávání. Práce mi utíkala a já byla zaposlouchaná do hudby. Tak, jak jsem měla ve zvyku, jsem pečlivě vysála celý pokoj. Nechtěla jsem, aby byly na úklid stížnosti. Taky si na mě nikdy nikdo nestěžoval. A tak jsem pečlivě zajela hubicí vysavače i do všech skulin a škvír, aby byl úklid dokonalý.

Když se konečně vše v pokoji lesklo a svítilo čistotou, rozhodla jsem se pokoj opustit. Když jsem ale šla k elektrické zásuvce, abych vysvobodila kabel vysavače z jejího objetí, zjistila jsem, že zásuvka zeje prázdnotou. Tím, že jsem celou dobu uklízela a do uší mi hrála řízná hudba, nemohla jsem slyšet, že vysavač nehučí a já vysávám vysavačem, který není zapojen do elektřiny. Úklid jsem neošidila a začala jsem nanovo. Jen jsem si musela pořádně pospíšit, abych vše včas stihla.

Se sluchátky jsem měla ještě jeden problém. Opět jsem uklízela v hotelovém pokoji. Hostům hotelu bylo známo, kdy zhruba chodí úklid, a tak si, pokud nechtěli být rušeni, vyvěsili zvenku cedulku „nevstupovat“. Na pokoji, kde byl ubytován manažer podniku, neviselo nic. Po zaklepání jsem vstoupila a ihned pozdravila.

„Mohu uklidit?“ zeptala jsem se, jak jsem byla zvyklá. Pro tento účel jsem vždy vytáhla sluchátka z uší. Pan manažer přikývl a usedl za stůl, kde něco řešil. Dala jsem se do úklidu. Byla jsem zvyklá, že host je někdy na pokoji, a přesto úklid vyžaduje, a tak mě to nijak nerozházelo. Ostatně, já měla svá sluchátka, která jsem si zasunula do uší a ještě víc zesílila zvuk. A tak mě pan manažer nijak nerušil a nejspíš ani já jeho.

Jenže druhý den jsem byla volaná na kobereček. Pan manažer z pokoje číslo šest kvůli mně zaspal a nepřišel včas na důležité jednání! O ničem jsem nevěděla. Copak se buzení na pokoj zařizuje u pokojské? Pan manažer si myslel, že nejspíš ano. „Včera jsem vám jasně říkal, že si prosím buzení ráno na šestou hodinu. Nikdo mě nevzbudil a já se probudil, a bylo pomalu osm,“ hřímal pan manažer. „Promiňte, a kdy jste mi to měl říct?“ zeptala jsem se, protože jsem si na nic takového nemohla vzpomenout. „No přece když jste na pokoji uklízela. Kývala jste, že rozumíte!“

Najednou mi to došlo. Uklízela jsem a měla hudbu ve sluchátkách poměrně hlasitě puštěnou. Zdálo se mi, že se pán na mě v jednu chvíli zadíval. Rozhodně mě ale nenapadlo, že se mnou mluví a něco po mně chce. A kývala jsem si, to ano, ale proto, že hrála má oblíbená písnička a já si hlavou kývala do jejího rytmu. A průšvih byl na světě.

Bylo mi odpuštěno, vše se dalo napravit, i to jednání, na které se pán nedostavil, se nakonec dalo nahradit. Jediné, co jsem od té doby změnila, bylo, že jsem sluchátka navždy odložila. Také mi to přineslo spoustu zážitků, které jsem tak nechtěně zaslechla. Ale o tom zase příště.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete