Reální policisté, případy ukazující skutečný život a volání o pomoc. Příběhy z každodenní policejní praxe, ať už se jedná o drobné přestupky, větší konflikty či podezření z trestných činů, přináší divákům pořad Policie v akci. Některé případy mohou sloužit jako varování, jak se nenechat podvést, i jako návod na to, v jakých situacích se na muže zákona obrátit. Jiné příběhy vyvolávají úsměv. Jsou i takové, kde není jiná možnost než pachatele zatknout a odvézt na služebnu. Také v tomto týdnu se Policie v akci bude muset postavit k mnoha případům. Jak si poradí s přestupky i trestnými činy? Zde malá ochutnávka:
Zásahovka
Deltu 133 volají z dispečinku s tím, že oznamovatel má problém se synem. Zabarikádoval se v domě, i když to má soudně zakázané. Problém nenastal poprvé, mladík je závislý na drogách, a otec neví, co dál. Mladý muž s hlídkou komunikuje jen přes zavřené dveře a odmítá otevřít. Policisté ho upozorňují, že porušuje soudní rozhodnutí. Zabarikádovaný muž vyhrožuje, že bude střílet, protože vzal otci zbraň. Hlídka si volá posily. Přijíždí kriminální policie a posléze přivolávají i zásahovou jednotkou. Zásah pečlivě připravují s majitelem objektu, který jim kreslí mapu domu. Po zásahu je mladík odzbrojen, spoután a zadržen.
Znamení válečníka
Na lince 158 oznamuje paní Golasová, že když přišla domů, zjistila, že její dva synové (8 a 10 let) měli být přepadeni. Mladší syn stále naříká, a ona neví, co má dělat. Na místo je vyslána hlídka, aby syny vyslechla. Policisté přijedou na místo oznámení a spojí se s oznamovatelkou. Ta uvádí, že její mladší syn stále brečí a starší desetiletý syn sděluje, že byli oba napadeni cizími staršími kluky. Víc ze synů nedostala, ale její mladší syn stále pláče. Policisté vstoupí do bytu oznamovatelky a jdou do dětského pokoje. Zde mladší z bratrů pořád naříká, i když na dětech není patrné žádné viditelné zranění. Starší chlapec sděluje, že oba byli na blízkém hřišti. Zde je obklíčila skupinka asi pěti dětí a všichni se do nich pustili.
Tyto výtržníci, kterých mohlo být klidně i vlastně deset, jak uvádí starší hoch, měli být ozbrojeni baseballovými pálkami, noži a jeden z nich měl mít i pistoli. Tyto děti mohly být ve věku čtrnácti nebo patnácti let. Policisté nemají ke sdělení důvěru. Ptají se i mladšího syna, který je velmi nejistý. Ten sděluje, že jej bolí ruka a ukazuje zranění, je to spálenina. Nakonec mladší bratr sděluje, že mu toto udělal jeho starší bratr, kdy si hráli na válečníky. Někde v nějakém filmu viděli, že válečníci v Africe si na důkaz toho, že jsou válečníci, dělali ozdobné jizvy vypalováním. Jeho starší bratr měl vzít kus drátu, kdy tento drát zapalovačem nahřál do červena a pak mu na ruce dělal znamení válečníka.
Pak šli raději domů. Když pak přišla máma z práce, mladší z bratrů brečel bolestí, a je nenapadlo nic jiného než si vymyslet příběh o tom, že byli přepadeni staršími dětmi. Na místo je přivolána záchranná služba, která chlapce ošetří a převeze do nemocnice k lékařskému ošetření. V celé věci policisté provedou pouze zápis formou úředního záznamu, tento záznam následně zašlou na sociální odbor místního úřadu k případnému dalšímu opatření ze strany sociální služby.