Sobota a velké vedro. Nicméně už v půl osmé ráno jsme dorazily na místo. Nejdříve navštívíme ten hřbitov naproti. Měla by tam být pohřbená Míla Myslíková a je… Škoda, že je ten kostelík zavřený. Tamhleta paní má nějaké velké klíče v ruce, že by šla do kostela? Upozorňuje mě kamarádka a hned se k ní žene – ano – pojďte, já vás provedu. A máme průvodkyni par excelence.

Kostel sv. Barbory – hřbitovní barokní stavba na půdorysu řeckého kříže. Paní nás provádí kostelíkem a vypráví o tom, jak fotografovala přestavbu Děkanského chrámu Nanebevzetí  Panny Marie – díváme se na ni nevěřícně – má určitě více než 80 let a tahle paní, že lezla po lešení? „Až půjdete do chrámu, uvidíte výstavu mých fotografií.“

Byly jste u hrobu Anežky Hrůzové? Na tu bychom málem zapomněly. Je pohřbena na tomto hřbitově a vede nás k jejímu náhrobku. Poblíž nás zdraví nějaká žena – to je moje mladší sestra. Ta má zase klíče od  kostela  sv. Anny se špitálem, kam se později  jdeme také podívat. Naše průvodkyně vykládala a nám s ní utíkal čas jako voda – v Polné je toho mnoho k vidění, tak jsme vyrazily dále.

Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie - postavený v letech 1700 - 1707 podle původních plánů italského mistra Dominika de Angeli. Trojlodní barokní bazilika je jedna z nejmohutnějších u nás - je 63 m dlouhá, 26 m široká a 22 m vysoká. Jsme tam samy a mladá průvodkyně se nám plně věnuje dvě hodiny – před tou nádherou se vám podlamují kolena. Hltáme údaje o této krásné barokní stavbě a její přestavbě – šikovné ručičky našich předků i současníků, včetně naší hřbitovní průvodkyně – i na její fotografie jsme měly čas se podívat. Nakonec vylézáme dost schodů na věž a koukáme do kraje.

Je čas na oběd – hledáme židovskou hospůdku U Hilsnera – ale ne, je tam nějaká picoška. Tak se jdeme hladové cournout do židovského města. Je to jen takový menší plácek se synagogou, ale dýchá to tam na nás.

Jdeme na zámek, tam se snad v zámecké restauraci najíme. Ještě předtím se vyšplháme na menší kopeček, kde je kostel sv. Kateřiny s malým hřbitovem. Podle legendy prý tu žili v 17. a 18. století poustevníci, kteří se starali o nemocné morem a cholerou.

A jejej – na zámku jsou dnes samé svatby – prohlídky se nekonají. „No možná tak po 15. hodině. Zatím jděte na prohlídku staré Polenské školy,“ říká nám slečna  v pokladně. Tak jo… Jdeme samy jen s průvodkyní – expozice je z roku 1886 a jsou zde k vidění původní lavice, učebnice, atlasy…

Je po 15. hodině, tak se vracíme zpět na zámek – ano, už jsou prohlídky možné a jsme zase jen my dvě… Původně to byl vlastně hrad někdy z první poloviny 13. století. Prohlídka má dva okruhy:  Hrad – řemesla, kde je krásná Lékárna U Černého orla, kupecký krám a různá polenská řemesla. II. okruh je historický. Erbovní, Ditrichštejnský a Kunštátský sál, měšťanské bydlení 19. a 20. století, život na venkově, expozice 1. světové války a cizineckých legií.

Ještě na židovský hřbitov, který je kousek za Polnou. Chceme najít náhrobek paní Hitler – říká se, že je tam pochována Hitlerova  babička – židovka. Ale není to pravda. Židovský hřbitov se opravuje, ale náhrobek nenacházíme – už je dost k večeru a žene se průtrž mračen. Tak ještě na skok do hospůdky, zapít ten krásný den dvoudeckou vína a na autobus domů.

Zdá se mi, že Polná je hodně turisticky nedoceněná – my jsme měly celý den  co dělat, abychom památky zvládly. Stejně se tam ještě někdy podíváme.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10