Polštářek a hrozba rozvodu

Poslední dobou je moderní pořizovat předměty s umístěním vlastní fotografie, zejména jako dárek pro rodinu a blízké. Je to tzv. personalizovaný dárek, který má mnohem vyšší hodnotu, než běžně dostupné předměty, a to hlavně pro svou jedinečnost. I já jsem se jednoho dne rozhodla, že takovým dárkem potěším svého milovaného manžela. Blížily se jeho narozeniny, a proto jsem mu chtěla dát povlak na jeho oblíbený polštářek, na kterém bychom byli spolu. Vybrala jsem zdařilou fotografii z dovolené, kde jsme v objetí a cítíme se neskonale šťastní. Na tu dovolenou v Řecku moc rádi vzpomínáme. Byla jsem si jistá, že svého muže potěším.

V předstihu několika týdnů jsem usedla k počítači. Bylo to docela snadné, průvodce aplikací mě krásně navedl na výběr fotografií z mého počítače. Pak už zbylo jen fotku umístit přesně tak, jak jsem ji chtěla, vycentrovat, a mohla jsem zadat objednávku. Dodání bylo rychlé a dárek měl přijít přesně v den narozenin mého muže. Byla jsem nedočkavá.

Dny ubíhaly a já nakoupila ještě pár drobností. S napětím jsem čekala na den, kdy má polovička oslaví krásné jubileum. Připomeneme si tak pohodově strávené chvíle a bude to takový předstupeň mého vánočního dárku. Na Vánoce jsem totiž chystala poukaz právě do našeho oblíbeného Řecka.

V den narozenin jsem byla, bohužel, odvolána do zaměstnání. Nedalo se nic dělat. Vše jsem měla předem nachystané na večer, kdy už budu doma, dárky zabalené…chyběl už jen polštářek. Ten měl přijít v čase, kdy budu v práci. Doma byl ale manžel. Instruovala jsem ho, ať balíček převezme. Skutečně mi volal do práce, že balíček už přišel a je strašně zvědavý. Nakonec mě přemluvil. Řekla jsem mu, že si dárek může rozbalit, že nejsme malé děti, a že na něm uvidí toho nejmilovanějšího muže v mém životě.

Den se táhl, a já konečně mohla jet domů. Kolegyně, která věděla, že na večer chystáme oslavu, přijela do práce o hodinu dříve a já byla propuštěna. Cestou domů jsem ještě koupila pár drobností, a už jsem stála u domovních dveří. Čekala jsem za nimi milovaného manžela, který mě sevře v náručí. Nekonalo se tak. Manžel seděl v obýváku na gauči, v teplákách a vytahaném triku. Na můj pozdrav neodpověděl.

„Stalo se něco?“ zeptala jsem se, když jsem viděla jeho zachmuřený obličej.

„Stalo. Rozbalil jsem si ten dárek,“ řekl.

Netušila jsem, co ho mohlo tak vykolejit, až do chvíle, kdy po mně hodil zmuchlaný hadr. Když jsem ho narovnala, zjistila jsem, že jde o potah na polštářek. Byl to on, a přesto nebyl.

Na fotografii se na mě usmíval cizí muž. Byl tam sám, bez ženy, opálený, vysportovaný, zhruba o osm let mladší, než je můj manžel. Tak to chvilku vypadalo, že místo poukazu do Řecka si nadělíme pod stromeček rozvod. Muž si myslel, že je to můj milenec.

Dalo mi to chvilku vysvětlování, že to opravdu není můj miláček. Nakonec jsem manželovi alespoň ukázala, jak měl jeho dárek vypadat. Internetový obchod totiž popletl dvě zakázky, a tak onomu usměvavému muži přišel potah se mnou a mým mužem, nám naopak jeho. Nakonec jsme se s obchodem dohodli a manžel dostal svůj pravý dárek o několik týdnů později. Cizího muže jsme si měli nechat. Při představě, že cizí muž si nechá nás dva, jsem nakonec uhodila na obchod, který mi zprvu nechtěl dát adresu druhého zákazníka. Po výhrůžce soudem jsem dostala jeho adresu, spojila se s ním, a potahy jsme si vyměnili. A tak jsme měli potahy dva, naprosto totožné za cenu jednoho.

Protože byly brzy Vánoce, obdarovali jsme proto jedním z potahů naše děti na Vánoce. Největší radost z dárku měl náš malý vnuk, který tak rád na polštářku s babičkou a dědečkem odpočíval.

A tak to nakonec dopadlo dobře a žádný rozvod se nekonal.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10