Mnoho partnerských dvojic čas od času zažije nějakou tu menší či větší krizi. Jakým způsobem ji vyřeší, záleží samozřejmě na mnoha okolnostech. Jednou z významných proměnných, zda pár zůstane spolu, nebo se rozejde, je dítě.

Respektive zda dva lidé dítě (nebo jinou formu společného závazku) mají, nebo nemají. Mohlo by se tedy zdát, že tato situace se dá i otočit. To znamená, že partnerskou krizi by mohl případný závazek pomoci vyřešit. Nasnadě je tedy zplodit potomka nebo postavit dům. Mnoho žen i mužů se domnívá, že východiskem z partnerské krize a předejitím rozpadu partnerství by mohlo být právě dítě.

Úvahy o tom, jak dítě přispěje k vyřešení různých nesouladů, jsou různé. Od myšlenek, že na hádání se o prkotiny nebudeme mít čas, přes naději, že společná péče o milovaného tvorečka nám konečně zajistí společně trávený čas a přinutí nás mít společné zájmy. Ale nápady, jak nám dítě vyřeší naše partnerské hádky, mohou vést taky přes pozice moci, kdy se domníváme, že partner pod tíhou závazku konečně ustoupí a přistoupí na naše připomínky, nároky či podmínky.

V některých případech může dítě opravdu zafungovat jako jakýsi poslední kamínek v mozaice řešení nějakého problému a může partnerskou krizi zachránit. Jedná se zejména o dlouhodobá partnerství či manželství dosud bezdětná, kde krize plynula spíše z nenaplněnosti vztahu a například ustrnutí na bezdětné fázi.

Jistě si však dovedeme živě představit, jakým problémem se může potomek stát a jak může partnerskou krizi ještě daleko více vyostřit. Na výchově dětí je třeba se shodnout. Oba – otec i matka – mají určité představy, jak dítě vychovávat, jak se k němu chovat. Tyto představy mohou plynout z jejich zkušeností z dětství, pozitivních či negativních, z jejich přání, hodnotové orientace atd.

Dítě jako nástroj manipulace

A jestliže se partneři nedokázali shodnout na způsobu života už před dítětem, je pravděpodobné, že dítě vnese do jejich komunikace ještě více napětí. Může přispívat ke vzájemné neochotě přizpůsobit se, ustoupit ze svých názorů a nároků či najít schůdný kompromis, protože teď už nejde jen o ně, ale i o dítě. Může se také stát, že dítě se stane nástrojem k manipulaci, jak druhého partnera dostat tam, kam potřebuji. Ale také se může stát spojencem a v rodině vznikají různé koalice, například matka s dcerou proti otci nebo naopak.

Bez rodinného zázemí to nejde

Neshody mezi partnery také vedou k rozdílnému výchovnému působení a to vše přispívá k tomu, že dítě nemá jednoznačně dané mantinely. Nemůže se na své rodiče spolehnout a opřít se o ně. Nezažívá jistotu ze stability. Mnoho rodičů také partnerským neshodám nepřipisuje takovou důležitost. Přijde jim důležité, že fungují jako matka a otec a že dítě vídá oba. To, že je mezi nimi nesoulad, jim často připadá normální. Jenže dítě potřebuje vědět, že jsou v důležitých věcech zajedno či že se při neshodě názorů dokážou dohodnout. Jinak to do jeho života vnáší chaos, nejistotu, ale také strach či spíše úzkost z neznámého. Mnoho dětí takové situace také dokáže dobře využít a začít s rodiči přes jejich konflikty manipulovat. Místo aby se rodiče věnovali nějakému výchovnému problému, hádají se mezi sebou a dítě má pokoj. Případně svoji náklonnost projevuje pouze jednomu z rodičů a pak mu od něj za to plynou různé výhody.

V současné době dostupnosti různých forem antikoncepce by mělo dítě být opravdu chtěné a plánované, láska k němu totiž všechny problémy jistě nevyřeší.

Zdroj: Sexuálně.cz

 

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz