Již od 3. září budou pondělní večery na kanálu Prima COOL patřit zážitkům Pavla Lišky a Jana Révaie v osmi epizodách cestovatelského pořadu Vandráci, který zmapuje jejich tříměsíční cestu po Střední Americe.
Pavel Liška a Jan Révai – herci a kamarádi podnikli nedávno dobrodružnou tříměsíční cestu na svých motorkách. Na jejich výpravě Střední Amerikou vznikal průběžně originální, ale především autentický projekt. Dokument, který točil režisér a kameraman Hynek Bernard. Z Panamy do Mexika cestovali na vlastní pěst, bez štábu, doprovodných vozidel, hotelů a mezinárodní kuchyně. Jen tři vandráci, Vagamundos (jak si začali říkat), s tím, co jejich motorky uvezou.
Od 3. září budete moci jejich dobrodružnou výpravu zhlédnout v osmi dílech na Prima COOL. Na cestě zažili řadu dobrodružství a nezapomenutelných zážitků. Jedním z nich byla návštěva u indiánů kmene Kuna, za nimiž se vydali na karibské ostrovy. O nich jim vyprávěl Miloslav Stingl (cestovatel a spisovatel), když je sám před 40 lety navštívil.
„Nejdřív nás ohromila ta krása. Bílý písek, palmy s kokosy a tyrkysová voda. A pak jsme žasli podruhé, když jsme viděli, že z několika typických indiánských přístřešků, vyrobených z bambusů a palem, obývají indiáni pouze dva. Ostatní totiž slouží pro turisty. A protože my jsme turisté nebyli, my jsme Vagamundos, vandráci, ustlali jsme si na pláži. Ve stínu palem. Ovšem indiáni nás upozornili, že je třeba dávat si pozor, kam si leháme, a ukazovali nahoru. Dali jsme jim za pravdu. Byla by to pitomá smrt. Zemřít na úplném začátku naší cesty po pádu kokosu na hlavu,“ vzpomíná Pavel Liška.
Rozhovor s Pavlem Liškou a Janem Révaiem
Pavla Lišku známe především jako herce podivínů, ale jeho největší vášní, kterou sdílí s hercem a kamarádem Janem Révaiem, je cestování na motorce, což předvedou na Prima COOL v pořadu Vandráci, kdy procestují Střední Ameriku.
Tři měsíce jste s Honzou Révaiem cestovali napříč Střední Amerikou, co pro vás byl nejkrásnější zážitek?
Pavel: Mně dělá problém něco vybrat jen tak namátkou. Každej den tam byl krásnej. Ale mě bavilo vždycky ráno vstát a sednout na tu motorku. Je to strašně skvělej pocit jet ty první kilometry, kdy si člověk sedne čerstvej na tu motorku a jede a má celý den před sebou. Vidí tu krásu kolem sebe...
Měli jsme otevřené helmy, což pro mě byla úžasná změna, protože jsem zjistil, že se mi hned udělal rohlik. Takovej ten šťastně přiblblej úsměv, co právě v té integrálce nejde. Ten pocit z toho vjemu, že cítíte vánek na tváři, lidi se smějou na vás a vy na ně.
Když jste jezdili s tím rohlikem, kolik jste tak snědli mušek?
Honza: To je zajímavá otázka, protože těch mušek tam bylo strašně málo. Když jezdím tady, tak mám mušek plnou hubu, ale tam nebyl skoro žádný hmyz! Myslel jsem na to často. Občas mě sice trefilo něco opravdu velkého, co bych snad ani nespolkl, ale takové ty malé mezizubní mušky tam nebyly.
U vás s Honzou se už během natáčení Moto cestou necestou vyvinul specifický vztah – tzv. bromance – jak to probíhalo tentokrát?
Honza: Tak rozvinul se, bych řekl.
Probíhaly tedy romantické západy slunce?
Honza: Moc! Dennodenně. Tedy až na ty tři dny, kdy jsme byli odloučeni.
Co se stalo, že jste se odloučili?
Honza: Pavel dostal periodu a chtěl být sám.
Čím jsou Vandráci jiní než Moto cestou necestou?
Honza: Dlouho jsme si lámali hlavu nad tím, jak tu cestu udělat jinak, protože tohle není nic novýho, ale pak jsme zjistili, že nejlepší je neplánovat a že nám všechno spadne z nebe.
Pavel: A ono to tak bylo. Mohli jsme být stoprocentně sami sebou, vše je přirozený.
Zdroj, foto: Prima COOL
Vendula Vrablová
Vendula Vrablová