Popenec břečťanolistý zná ze zahrádky či z blízkého okolí snad každý. Někdo si ho vybaví spíše pod lidovým názvem „kukačky,“ a ostatní si nejspíš vzpomenou na tmavě zelenou půdokryvnou rostlinu s drobnými hluchavkám podobnými kvítky. V některých krajích ho hospodyňky dokonce pěstují za okny mezi muškáty či dokonce jako pokojovou rostlinu. Ale v kuchyni si ho zatím troufne použít málokdo a to je opravdu veliká škoda…

Popenec nejčastěji najdeme na okrajích lesů, podél cest a na nižších stráních. Vyskytuje se hojně od nížin až přes hory. Kromě Evropy se s ním setkáme také v severní Asii. Jeho využití při přípravě teplé i studené kuchyně se datuje už od středověku. V témže období byl považován za rostlinu zázračnou, chránící před onemocněním morem a uhranutím.

Naši předkové byli určitě velice moudří, když si popenec oblíbili při přípravě pokrmů. Obsahuje totiž vitamín A a C, třísloviny, cholin a saponiny. Nať se používá nejčastěji čerstvá, ale můžeme ji i s úspěchem sušit.

K sušení sbíráme rostlinu nejlépe v dubnu a květnu, čerstvou můžeme trhat kdykoli během vegetační sezóny. Lístky popence mají příjemnou vůni připomínající mátu a lehce kořenitou chuť. Používá se při přípravě celé řady pokrmů. V mletém masu, karbanátcích nebo sekané s ní lehce můžeme nahradit majoránku či oregano.

Pažitku zastoupí při přípravě omelet a míchaných vajíček. Zeleninovým polévkám dodá výjimečnou chuť a potřebné vitamíny a v tvarohových dipech a pomazánkách vám bude připadat opravdu neodolatelná. Nevíte, jak dodat originální chuť vařeným  bramborům? Uvařte je ve vodě spolu se lžící posekaného popence.

Popenec břečťanolistý je lehce stravitelný, takže ho s klidem mohou jíst i osoby trpící žaludečními problémy. Lze ho doporučit i malým dětem, ale těm ho před podáváním krátce spaříme vroucí vodou.

Notburga
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout