Je to už téměř pět desítek let, kdy jsem poprvé navštívila gynekologickou ordinaci. Tu ostudu si ale dodnes vybavuji docela živě a snad se u toho i teď červenám.
Bylo mi patnáct a po prázdninách jsem měla nastoupit na gymnázium. Chtěla jsem si vydělat nějakou korunu na parádu, a tak mi teta sehnala na celé prázdniny brigádu v laboratoři velkého chemického závodu. Musela jsem se na dva měsíce přestěhovat k tetě. Před nástupem bylo nutné absolvovat vstupní lékařskou prohlídku - i na gynekologii.
"Co mám na té gynekologii dělat?" ptala jsem se tety. "Nejdřív půjdeš do kabinky, tam se svlékneš, pak tě sestra zavolá do ordinace a doktor tě prohlídne," zněla rada. Držela jsem se přesně instrukcí své milované tety. Vlezla jsem do kabinky, svlékla všechno, co jsem na sobě měla, když mě sestra zavolala do ordinace, napochodovala jsem rudá až za ušima před pana doktora tak, jak mě pánbůh stvořil. Jen v ruce jsem žmoulala upocený kapesník. Úžas v očích lékaře byl evidentní. Sestra hlásila: "To je vstupní prohlídka!" "Už jsi měla kluka?" zařval na mě doktor, přemáhaje smích. "Ne", špitla jsem. "Tak se jdi zase obléknout. Sestří, tohle střevo prohlížet nebudeme," vykázal mě s potřebným potvrzením z ordinace. Jen za mnou zaklaply dveře kabinky, propukl doktor i sestřička v hurónský smích a já v nekontrolovatelný pláč.
I teta se posléze upřímně zasmála a tuto příhodu své neteře pak ráda vyprávěla kamarádkám u kafička. Obyčejně mě k tomu i zavolala, aby viděly to trdlo na vlastní oči. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se tomu dokázala zasmát i já.
Autor: Po3