Pořád existují hodní lidé

Stalo se Vám někdy, že jste udělali chybu, která měla být potrestána, ale nebyla? Člověk občas chyby dělá a já nejsem výjimkou, ale v tu danou chvíli jsem si řekla: „Sakra, proč já,“ vždyť taky občas někomu pomůžu, tak by mi to teď mohlo být též oplaceno. A bylo...

Bylo to přesně 12.9., pamatuji si to, protože ten den měla moje mamka svátek, a na to jen tak člověk nezapomene... Vezla jsem syna do školy, byl asi dopravní kolaps, všechny 4 pruhy totálně zacpaný, to se mi snad ještě nestalo, hodnotila bych to na stupni č.10, kdyby existoval, leč je jen do 5. 

U školy jsme přibrzdili asi 8 min před 8.00, což by bylo tak akorát, kdybych ale nešla platit synovi družinu. Řekla jsem si, že když už jsme školu stihli, tak mám čas a zrovna to zaplatím... Jenže mně vůbec nedošlo, že ten den je u školy „Blokové čištění“, takže asi už tušíte.

Kdybych nečekala na ekonomku, která zrovna odešla do skladu, asi bych to do těch 8 hodin stihla, ale bohužel. Vyřídila jsem platbu a se šťastným pocitem, že syn stihl školu a já vyřídila vše potřebné, jsem se vracela k autu.

Když jsem vycházela z budovy, tak moje oči padly na odtahovou službu a na moje auto, které na ní bylo přikurtováno... Myslím, že v tu chvíli jsem vypadala strnule, neschopna pohybu, jak kočkovitá šelma, která číhá na kořist... Jen jsem ze sebe vysoukala: „TO NE,“   a  utíkala jsem ze schodů jako šílená, myslím, že ani Usain Bolt by mi nestačil...

Přiběhla jsem k autu a nic nečekala, hned jsem spustila, že byla zácpa na silnici, což fakt byla, že bych tam tudíž v 8 hod. už vůbec nebyla, že mně vůbec nedošlo, že je dnes blokový čištění, na které si obzvlášť dávám pozor, načež pan „Odtahovák“ mi sdělil: „Paní, stojíte přímo u značky.“ V tu chvíli mě napadla jen jedna otázka... Proč ta cedule sakra musela být otočená ke mně zády... Jinak bych ji 100% zaregistrovala. Tak jsem ho ještě chvíli přemlouvala v naději, že mi to auto spustí zase na všechny 4, a on, že to něco bude stát a já se ptala: kolik? Že to začíná na 1000,-, polil mě horký pot a oči se mi zalily slzami. Začalo strašně pršet a já byla mokrá až na kost... A najednou slyším, jak říká, alespoň mi to odbrzděte, ať to můžu nechat sjet... Nejkrásnější to slova...

Když moje autíčko stálo na všech čtyřech, moc jsem mu děkovala a děkovala a děkovala, řekla jsem mu, že bych mu dala aspoň 100,- , ale já fakt přísahám, že jsem v peněžence neměla ani 20,-, fakt hrozný pocit (někdy ty platební karty proklínám...).

Proto jsem mu řekla, ať mi dá na sebe kontakt, že mu něco dovezu... Jo, říkal si (z očí se dá toho vyčíst hodně), Tebe už neuvidím a odjel...

Když jsem to vykládala manželovi, řekl mi, že jsem ušetřila až dobrých 2500,- 

Volala jsem panu „Odtahovákovi“ v pátek 26.9. a v hlase bylo znát, že byl překvapený, že jsem vůbec zavolala, domluvili jsme se na neděli 28.9. a já mu dovezla 200,- a flašku červeného vína... Když jsem mu to podávala, říkal, že moc děkuje a já mu na to odpověděla

že „já DĚKUJI rozhodně víc“.

Ještě jsme prohodili pár slov a já se pak s velkým „Díky“ rozloučila a odjela.

Závěrem bych snad dodala, že když občas někomu pomůžete, a já se snažím, pokud to jde, tak se Vám to jednou zaručeně vrátí.