Do porodu mi zbývalo 5 týdnů, když se mě chytil úporný kašel a rýma, nic nepomáhalo, navštívila jsem obvodní lékařku, den poté pohotovost, každý mi dal nějaké léky, které jsem v těhotenství mohla, ale kašel a rýma stále nechtěly odejít.
Na Velikonoční pondělí jsem se téměř nevyspala, hrozně mě rozbolela záda. Nejdřív jsem si myslela, že je to od kašle. Ale bolest sílila, odpoledne jsem už bolestí brečela. Nakonec mě táta s partnerem odvezli na pohotovost, kde mi řekli, že si mě nechají v nemocnici (to jsem s kašlem bojovala už dva týdny).
Po přijetí na gynekologii (které trvalo asi 3 hodiny) na lůžko, jsem měla horečku, vysoký krevní tlak a unavená jsem byla jak nikdy. Hned večer mi udělali krevní testy, druhý den další odběry, sbírání moči, dávali mi injekce na bolest a léky na snížení teploty a tlaku. Lékařky stále omílaly, že to vypadá nejspíš na jednu z těhotenských komplikací.
O den později mi řekli, že do porodu už z nemocnice domů nepůjdu. Odpoledne se u mě stavil můj gynekolog, který měl zrovna operační den. Řekl mi, že se v mém případě jedná o HELLP syndrom - těhotenská komplikace, méně častá než preeklampsie a že malý musí ven, jinak to špatně dopadne. O tři hodiny později jsem už ležela na operačním sále s epidurálem. Vyvolat porod nešlo, byla jsem moc zavřená.
Ze všeho jsem byla vystrašená, moc jsem se bála o život mého broučka, vše bylo moc rychlé. O pár minut později jsem uslyšela mého broučka, začaly mi téct slzy štěstí, že je v pořádku. Najednou jsem byla mámou, bez porodních bolestí a bez nějaké dlouhé přípravy. Toníček se narodil přesně tři týdny před termínem. Měl 2,5 kg a 44 cm, dva dny si pobyl v inkubátoru, nosili mi jej jen na krmení. Ale ty bolesti po císaři byly hrozné, několik dní jsem byla na dalších injekcích proti bolesti. Po 6 dnech od porodu jsme šli domů, Toníček byl v pořádku a mně už se krev i tlak dal do pořádku.
Na Velikonoční pondělí jsem se téměř nevyspala, hrozně mě rozbolela záda. Nejdřív jsem si myslela, že je to od kašle. Ale bolest sílila, odpoledne jsem už bolestí brečela. Nakonec mě táta s partnerem odvezli na pohotovost, kde mi řekli, že si mě nechají v nemocnici (to jsem s kašlem bojovala už dva týdny).
Po přijetí na gynekologii (které trvalo asi 3 hodiny) na lůžko, jsem měla horečku, vysoký krevní tlak a unavená jsem byla jak nikdy. Hned večer mi udělali krevní testy, druhý den další odběry, sbírání moči, dávali mi injekce na bolest a léky na snížení teploty a tlaku. Lékařky stále omílaly, že to vypadá nejspíš na jednu z těhotenských komplikací.
O den později mi řekli, že do porodu už z nemocnice domů nepůjdu. Odpoledne se u mě stavil můj gynekolog, který měl zrovna operační den. Řekl mi, že se v mém případě jedná o HELLP syndrom - těhotenská komplikace, méně častá než preeklampsie a že malý musí ven, jinak to špatně dopadne. O tři hodiny později jsem už ležela na operačním sále s epidurálem. Vyvolat porod nešlo, byla jsem moc zavřená.
Ze všeho jsem byla vystrašená, moc jsem se bála o život mého broučka, vše bylo moc rychlé. O pár minut později jsem uslyšela mého broučka, začaly mi téct slzy štěstí, že je v pořádku. Najednou jsem byla mámou, bez porodních bolestí a bez nějaké dlouhé přípravy. Toníček se narodil přesně tři týdny před termínem. Měl 2,5 kg a 44 cm, dva dny si pobyl v inkubátoru, nosili mi jej jen na krmení. Ale ty bolesti po císaři byly hrozné, několik dní jsem byla na dalších injekcích proti bolesti. Po 6 dnech od porodu jsme šli domů, Toníček byl v pořádku a mně už se krev i tlak dal do pořádku.
Když se mě někdo zeptá, jak pozná, že začíná porod apod., nevím nic, ačkoli dítě mám. Svůj porod beru jako porod - neporod.
KarinTh - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz