Porod v Anglii 2

Po téměř třech letech (První část vyšla v roce 2010: Porod v Anglii) jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala pokračování příběhu Porod v Anglii,  kde jsem skončila větou „Ale prý za dva roky jsem tam znova a musím pomoct na svět s holčičkou“. A opravdu za dva roky jsem se ocitla v té samé anglické porodnici podruhé. Ale nebudu předbíhat.

Když bylo vnoučkovi Kristiánkovi 15 měsíců, moje dcera Miška podruhé otěhotněla. Těhotenství opět probíhalo bez problémů, bez těhotenských nevolností, prostě učebnicově. Dcera měla termín porodu přesně jako při prvním těhotenství 22.8. Já jsem přiletěla do Anglie již na konci července - co kdyby se miminko narodilo zase dříve? Že je v bříšku holčička Natálka jsme věděli z ultrazvuku, u kterého jsem byla rovněž na jaře přítomna.

A plynuly dny, uplynul i den termínu porodu a nic se nedělo. Dcera již sotva chudinka chodila, přibrala 26 kilogramů a to už byla nějaká váha navíc! Já a druhá babička jsme si přály, aby se naše vnučka narodila v den našeho narození. Anglická babička je narozena 24.8. a já 27.8. Ale Natálka nám ani jedné z nás radost ze stejného dne narození neučinila. Ráno 29.8. v 7 hodin už začala mamince dávat příznaky, že je dočesaná, došlechtěná a připravena přijít na svět.

První kontrakce probíhaly celkem v poklidu, dcera si je hezky prodýchávala, nastávající tatínek jí masíroval záda, pomáhal jí pohoupávat se na nafukovacím míči. Porodní bolesti se stupňovaly, takže jsme po 10. hodině vyrazili do porodnice. Já po předchozích zkušenostech s touto porodnicí měla příšerné obavy a strach, jak tentokrát bude porod probíhat. Ale naprosto zbytečně!

Při příjmu dcery byly dvě velice příjemné porodní asistentky. Už jenom tohle byla pro mě oproti minulému dceřinnému porodu obrovská úleva. Mišce vyhranily nádherný pokoj s příslušenstvím, kde se v kontrakcích procházela, měla k dispozici potřebné porodní pomůcky - ribstole, nafukovací míč, speciální předporodní židli... A tak „cvičila“, prodýchávala, jedla, pila, tatínek masíroval záda, já jsem ji hladila, držela za ruce, dýchala s ní...

Menší problém byl, že jí stále neodtekla plodová voda a porodní asistentky chtěly, aby praskla sama /v Anglii není zvykem pomoci rodičce s protržením plodového vaku, jako se provádí normálně v našich porodnicích/. Napustily tedy dceři vanu s příjemně teplou vodou a asi po třetí kontrakci plodová voda praskla. Vzhledem k tomu, že byla Miška na porodnickém oddělení úplně sama /což byl vskutku velký zázrak/, byla volná místnost s porodním bazénem.

Porodní asistentky byly skvělé, šikovné, laskavé...Pomáhaly jsme všichni mojí holčičce, jak to jenom šlo a bylo právě 14.20 hod. a žbluňk, Natálka se narodila do vody. Miška si ji ihned z vody vytáhla a přitiskla k sobě. To bylo něco tak dojemného, nádherného, úžasného, že se mně vůbec nedostávají slova, jak tento zážitek popsat. I porodní asistentky měly v očích slzičky.

Když se dcera se svojí holčičkou přivítala, šla s jednou porodní asistentkou odrodit ještě placentu a my s tatínkem jsme se kochali naší maličkou Natálkou. Po chvíli dceru posadili na vozík, položily jí do náruče zatím zabalenou holčičku v ručnících a vrátili jsme se všichni zpátky na pokoj. Natálka byla na pokoji ošetřena, zvážena - 4,04 kg a já jsem si ji vlastním krejčovským metrem změřila - 51 cm /v Anglii se děti po porodu neměří/. Poté jsem si svoji vnučku oblékla a uložila do pojízdné postýlky vedle maminky.

Okolo 16. hod. se na Natálku přijely podívat její sestry, bráška Kristiánek, můj syn s mojí nejstarší vnučkou Viktorkou a druhá babička. Obě holky měly propustit večer domů, ale dceru začala bolet hlava, tak jsme si pro ně přijeli následující den v 10 hod. dopoledne. Ovšem domů jsme se dostavili až po 18. hod., protože porodnice praskala ve švech, rodilo se jedno děťátko za druhým a porodní asistentky neměly vůbec čas dceru s vnučkou propustit. Takové velké štěstí měla dcera při svém druhém /a prý už posledním porodu/.

Poporodní péče byla opět skvělá, asistentka se přišla podívat na Natálku a na Mišku všehovšudy třikrát, pak prohlásila, že mi veškerou péči o obě moje holčičky přenechává, že je všechno v naprostém pořádku - u Natálky pupíček, kojení, odstupující novorozenecká žloutenka a v pořádku po všech stranách je i moje dcera.

Opět jsem v Anglii strávila ještě 6 následujících týdnů /do té doby, než se na mě maličká vnučka prvně usmála/. A tentokrát jsem odletěla domů bez prosby a přání dcery a zetě, že jim budu muset za dva roky opět pomoct na svět s miminkem...

Dodatek: vloni v září jsem doprovodila svého čtyřletého vnoučka Kristiánka do první třídy a příští rok v září bych ráda doprovodila do školy i Natálku. Vysvětlení - děti, které se narodily do konce měsíce srpna, začínají povinnou školní docházku od 4 let. Dostanou školní uniformy a již takhle malé se prokousávají školními povinnostmi.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10