Ilona a Vladimír mají jedno společné. Oba se touží setkat s blízkou osobou, se kterou budou celoživotně spjatí, ať se setkají nebo ne. Pro oba je to těžké. Pro Ilonu v roli matky a pro Vladimíra v roli syna. Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Ilona žije s dcerou Nikolou a manželem úplně obyčejný, přesto vysněný život. Ilona si takový představovala už v mládí. Těšila se, až dospěje, až se vdá, bude mít děti, manžela a žít úplně normálně. Jak se dokáže prosté přání změnit v noční můru, si tehdy nepředstavovala ani v nejhorším snu.
Kdyby jí příběh jejího budoucího prvního manželství někdo dopředu vyprávěl, myslela by si, že se patrně zbláznil. Za čas k tomu neměla daleko sama. Po manželovi a dvou dětech jí zbyla v srdci a duši jen velká černá díra.
Život, který do té doby žila, zmizel neznámo kam. Není divu, že všechny další události jejího života nabíraly podivný směr. Pád na dno i ji inicioval k chování, ke kterému by se za jiných okolností neuchýlila, a tak během let na dno padla ještě několikrát.
Ilona ví, že nic se neděje jen tak, samo o sobě, že si spoustu potíží zavinila sama, ale navzdory všemu se ode dna jednoho dne odrazila a žije svůj vysněný, obyčejný život.
Ohlédnout se do minulosti je velmi těžké. A pohlédnout do tváře svým „ztraceným“ dětem bude patrně ještě těžší.
Vladimír má od svých patnácti let napsanou adresu a několik telefonních čísel, která pro něj mají zvláštní význam. Skrývá se za nimi někdo důležitý. Mnohokrát se v dalších jedenácti letech pohyboval blízko adresy z papírku, mnohokrát se díval na neznámá čísla v mobilu.
Přesto nikdy nezazvonil u dveří, ani nevytočil žádné číslo. Bylo těžké to udělat. Svíral ho strach a obavy. Nevěděl, co by řekl, kdyby někdo otevřel nebo zvedl telefon.
Pochopil, že sám tuto situaci nezvládne. Potřeboval podporu, a tak napsal do Pošty pro tebe. Věří, že s pomocí moderátorky setkání s neznámou osobou zvládne.