Příběhy Denisy, Ríši, Kristiny a Luboše jsou oslavou zdánlivě nenápadných lidských skutků a stálých hodnot. Buďme svědky jejich setkání! Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Denisa o sobě říká, že je člověk s těžkou minulostí. Setkání ve studiu je pro ni nejen gesto, ale také jeden z pokusů, jak se s minulostí vyrovnat. Chce odměnit své bližní. Ladislav a Zuzana byli původně pro Denisu úplně cizí lidé, s nimiž se před lety náhodou setkala v zoufalé situaci. Oni se jí ujali a poskytli jí azyl. Denisa je přesvědčená, že jejich čin byl pro ni životně důležitý, že jen díky tomuto náhodnému setkání unikla nedůstojnému, potupnému životu. Chce "strýci a tetě", jak jim říká, poděkovat za záchranu a současně veřejně vypovědět svůj příběh.
Ríša nemůže zapomenout na svou učitelku ze základní školy. I když má školní docházku dávno za sebou, stále na svou oblíbenou učitelku myslí. A není to jen běžná nostalgie. Ríša totiž nebyl obyčejný žáček. V šesti letech mu lékaři objevili nádor na mozku, a školní docházka byla pro něj stala téměř nemožnou. Potřeboval asistenci, psychoterapii a vstřícného pedagoga, kterým jeho učitelka Kateřina opravdu byla. Svým optimismem a otevřeností situaci velmi usnadňovala nejen malému Ríšovi, ale i jeho mamince, kterou přijala jako Ríšovu osobní asistentku.
Jenže po dvou letech odjela do Kanady, potom se zřejmě vdala a na školu, kde tehdy působila, se už nevrátila. Přesto zůstala se svým přístupem Ríšovi vzorem a jakousi nadějí, že vždycky se najde nějaké řešení. Možná právě proto se Ríša i přes svůj zdravotní problém s životem docela statečně potýká. A tak by moc rád svou milou učitelku Kateřinu po letech opět viděl a dozvěděl se, jak se jí daří.
Senioři Kristina a Luboš se radují z každého dne, který bez problémů prožijí. Jak jednoduché, že? Před pár lety se odstěhovali z pražského bytu na víkendovou chatu a zařídili si ji tak, aby jim nic zásadního nechybělo. Mají tu všechno, co k životu potřebují, mohou tu číst, poslouchat hudbu, sledovat dění na internetu, autem si zajedou na nákup nebo k lékaři, v létě vyjedou s karavanem na výlet. Snaží se být soběstační a duševně svěží a přijmout realitu, kdy jim ubývá sil i sociálních kontaktů. Mají hlavně jeden druhého.
Vloni oslavili šedesát let společného života a náš pořad je inspiroval k nápadu: rádi by našli jiné manželské páry, které se braly v podobném období a vydržely spolu tak dlouho jako oni. Doufají, že by mohli být vzorem pro dnešní "mládež", o které se domnívají, že vesměs nepovažuje manželský svazek za důležitý a velmi snadno z manželství odchází. Oni se naopak svým vztahem vytahují a chtějí se pokusit, pokud osud dovolí, dospět ke svatbě briliantové.