Radost nepřichází v životě sama od sebe. Je třeba jít jí naproti. I Jiří, Tomáš a Lenka udělali vše pro to, aby ji do svého života přivolali! Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Jiří se charakterizuje jako srdcař. A má pravdu. Je velmi výřečný, energický, je ho všude plno. Vzbuzuje dojem, že dokáže dobít energii každému, koho potká. Ctí rodinu, žije spokojeně se ženou a synem, má dobrý vztah se sestrou. A jak sám Jiří říká, čím je starší, vnímá blízké osoby daleko zásadnějším způsobem než jako mladík. Proto i mnoho let přemýšlí o tom, proč nic neví o svých sourozencích, které měl otec v prvním manželství. Nikdy se o nich od otce nic nedozvěděl, je mu divné, proč se děti s otcem nevídaly. Otec už nežije, od něj už se nic nedozví, a tak se rozhodl hledat odpověď sám. Cítí, že dospěl do věku, kdy dokáže pochopit a přijmout vše, co se dozví.
Tomáš je svobodný mladík. Vyrůstal s maminkou, babičkou a dědou a s maminčinými partnery. Svého tátu znal jen z občasných návštěv nebo z telefonu. Necítil se opuštěný a neměl jako dítě významnou potřebu otce kontaktovat víc, než měl možnost. Dnes je však dospělý, otec je také o dvacet let starší a Tomáš doufá, že by se mohli setkat a promluvit si jako dva dospělí muži. Bez výčitek, velkého vysvětlování, zkrátka zkusit se postavit na startovní čáru nového vztahu a komunikace.