V příbězích Veroniky, Miroslava a Anežky figurují osudoví muži. Setkání s nimi si dlouho přáli, uvidíme, zda se jejich očekávání naplní. Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Veronika je hrdá na svou rodinu. Po dvou neúspěšných vztazích konečně našla laskavého partnera a dobrého otce pro své děti. Váží si toho, protože sama otce neměla. Odešel krátce po jejím narození, údajně nechtěl mít rodinu.
Veronika v dětství neměla citové zázemí, cítila se nechtěná, odmítaná. Tolik potřebovala otce, čekala na jeho oporu, zastání, ale nedočkala se. Skutečný domov našla až v dospělosti, když konečně potkala toho pravého muže a vytvořila rodinu podle svých představ.
Otce se pokoušela bezúspěšně najít už před lety, teď se k tomu odhodlala znovu. Přestože o něm slýchala, že nežil příliš spořádaným životem, zřejmě měl i nějaké střety se zákonem, není to pro ni podstatné. Velmi si setkání přeje.
Miroslav je Slovák, středoškolský učitel. V jeho profesi je zajisté zapotřebí být vybaven laskavostí, trpělivostí a tolerancí. Ve společenském prostoru ale Miroslav vnímá přemíru negativních zpráv a kritiky.
Jako bychom si odvykli posuzovat a oceňovat své bližní především za to dobré. Do studia si pozval svého jmenovce, o generaci staršího českého kněze. Setkali se kdysi náhodou, když tehdy Miroslav jako čerstvý absolvent vysoké školy řešil existenční otázky a zázemí pro svou budoucí rodinu.
Kněz mu tehdy nabídl podporu a pomoc, s důvěrou a samozřejmostí, na kterou Miroslav nebyl zvyklý. Pro duchovního to byla možná součást každodenních skutků, ale pro mladíka na začátku dospělosti a kariéry důležitá epizoda.
Miroslav laskavého muže dlouho neviděl a v průběhu let často přemýšlel, kam by se jeho život ubíral, kdyby se tehdy nesetkali. Chtěl by mu potřást rukou a splatit starý dluh.
Anežka je vřelá a společenská žena. Dokáže se radovat ze života, žije pro své dcery a vnoučata. Rodina jí také pomohla překonat strach z neznáma a realizovat celoživotní sen. Přestože je Anežce přes šedesát, stále nezná svého otce.
Nevychovával ji, nestýkali se, viděli se jen párkrát v životě. Anežku to kdysi mrzelo, později si zvykla, ale v posledních letech se „prázdnou stránkou“ svého života zabývá stále častěji.
Hodně blízkých jí odešlo, moc času už nezbývá. Otce několikrát marně hledala, ale vzhledem k jeho datu narození je jen malá naděje, že se fyzicky setkají. Přesto se o to Anežka pokouší znovu. Chtěla by ho poznat, chtěla by se seznámit s jeho dětmi, se svou další rodinou.