Takové příběhy, jaké slyšíte v Poště pro tebe, žádný scenárista nevymyslí. Ty napsal život. Nenechte si ujít vyprávění Martiny a Nikol, a buďte svědky jejich úžasných setkání! Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Martinu si vzali rodiče jako batole z kojeneckého ústavu. O své minulosti toho mnoho neví, a také to pro ni dlouho nebylo důležité. Jenomže dospěla do věku, kdy potřebuje vědět, kdo ji zplodil, z jaké rodiny pochází, kde jsou její biologické kořeny. Také potřebuje vědět, proč musela z původní rodiny odejít. Ráda by se setkala s biologickými rodiči, a ještě radši se sourozenci, těch by údajně měla mít víc. Bylo to těžké rozhodování, ale nakonec zvědavost a touha zastínily obavy. Myšlenka na setkání s neznámými příbuznými Martině nedá spát, chce se pokusit o setkání, dokud je naděje.
Nikol patří mezi lidi, kterým, jak se říká, život "naložil". Její příběh je jedno velké drama: marný boj se závislostí na drogách, otřesné zážitky s muži, ztráta důstojnosti, ztráta dítěte, zhoubná nemoc. Drama má ale téměř pohádkový konec. Teď je Nikol "čistá", má svou rodinu a vedle sebe partnera, který ji miluje a podporuje.
Happyend jako z romantického filmu, ale to, co mu předcházelo, by každý nepřežil, pokud by v pravou chvíli nepřišlo kousek štěstí, obvykle v podobě správného člověka. Její drama začalo už v dětství, neměla zázemí, nikoho, kdo by ji miloval, a tak odešla na vlastní žádost do ústavní péče. Vnitřně určitě toužila po řádu a hlavně po klidu, jenže velmi brzy se prožitá traumata začala sčítat.
Chyběla jí blízká osoba, někdo, kdo by ji pochopil, za kým by mohla jít. Nikol začala být problémovým puberťákem, propadla drogám a dostala se až do výchovného ústavu. Paradoxně tam potkala nejlepšího člověka ve svém dospívání – vychovatelku Hanu. Byla první, Nikol neměla pocit, že je jen "jedna v řadě", konečně měla dojem, že někomu není lhostejné, co a proč cítí a co udělá. Hana byla první člověk, od kterého Nikol slyšela slova o citu.
Léta se neviděly, i když v kontaktu zůstaly, což nebývá u chovanek výchovných ústavů a jejich vychovatelek zvykem. Hana věděla o všech krizových momentech života Nikoli, protože komu jinému by Nikol zavolala? Teď je Nikol šťastná, pyšná na svá drobná i větší vítězství, a moc ráda by se paní Haně ukázala, představila jí synka, partnera. Jinde, než v Poště pro tebe to ale nepůjde.