Amerikánka. Příběh o holce, která přestala utíkat.
Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Likér ořechovka - nejoblíbenější recepty
Zajímavé příběhy Olgy, Dáši, Františka a Vladimíra a jejich vyústění ve studiu jsou důkazem, že zázraky se dějí. Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Olga a Dáša, matka s dcerou, se obrátily na Poštu pro tebe jménem Nadace prof. Vejdovského. Legendární oční lékař světového významu byl díky svým společenským postojům téměř zapomenut.
Olga a Dáša se svými kolegy několik let pátrali po dokumentech z jeho života, jejichž výsledkem měl být profesorův životopis. V průběhu tvorby se vynořil přes padesát let starý dokument ČT o profesorově práci. Figuruje v něm malá pacientka, původně nevidomá osmiletá Editka ze Slovenska, které profesor Vejdovský implantoval rohovku a vrátil jí zrak.
V té době to byl téměř zázrak. Osmiletá Editka tehdy poprvé skutečně viděla své rodiče. Olga a Dáša by chtěly tuto dosud téměř anonymní holčičku, dnes šedesátiletou ženu, najít a osobně se s ní setkat. Chtěly by slyšet její příběh v souvislosti s navráceným viděním, chtěly by se setkat se svědkyní unikátního lékařského zákroku člověka, o jehož odkaz pečují. Je zdravá, vidí? Jak žije? Vzpomene si, jaké to bylo, když poprvé v osmi letech spatřila své rodiče? Pro obě ženy má setkání s Editou nejen profesionální, ale také velmi osobní aspekt.
Editin příběh silně zasáhl zejména Dášu, která od narození trpí těžkou zrakovou vadou. Chce se setkat se ženou, jejíž zkušenosti se zřejmě protínají s jejími. Možná také Editin příběh představuje pro Dášu naději.
František společně s bratrem Vladimírem se už dlouho snaží najít své sestřenice, dvojčata Evu a Vlastu. Kdysi si byli blízcí, dokonce spolu určitý čas vyrůstali. František se sestřenicemi a jejich rodiči trávil nezapomenutelné a nadějeplné období "pražského jara" 1968.
Naposledy se společně viděli pár dnů po okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Pozdější kontakty s milou rodinou byly stále více omezené, pokusy o setkání se míjely. František pro své principiální postoje po okupaci strávil mnoho let "na převýchově" v uranových dolech, strýc, teta i sestřenice se někam odstěhovali.
František i Vladimír jsou v přirozeném kontaktu s ostatními příbuznými, vždycky byli zvyklí žít pospolitě. Rodina z otcovy strany však stále chybí. Žijí strýc s tetou? Jak se mají milé sestřenice, kam se v životě dostaly?
