Pošta pro tebe 30. 11. 2014

Jerry i Karel z pořadu Pošta pro tebe ze dne 30. 11. 2014 nevědí téměř nic o svých biologických předcích. Žádná cesta ale není natolik dlouhá, aby nestála za poznání nebo setkání. Režie M. Dvořáček

Jerry, kdysi Jaroslav, přiletěl na své setkání do Pošty pro tebe z Kanady. Přesto, že je mu už 72 let, neváhal podniknout dlouhou cestu, aby našel někoho, koho nikdy neviděl a o kom ví teprve pár let. Je to otec, koho Jerry nezná. Rád by jej potkal, ačkoli má jen malou naději, že ještě žije. Dozvěděl se o něm až ve vysokém věku. Matka mu před svou smrtí odtajnila rodinné tabu. Pravdu o jeho biologickém otci. Tyto informace přišly až příliš pozdě na to, aby o nich mohl Jerry s matkou více mluvit. Žil a žije již 45 let v Kanadě a své matky se již nezeptá. Zemřela.

Všechny dokumenty k biologickému otci a jeho rodině dostal Jerry od své sestry. Jerry absencí otce nestrádal, vychoval jej jiný muž, se kterým měl citové pouto. Přesto mu však minulost není lhostejná. Při svých nepravidelných cestách do Čech se pokoušel otce nebo další příbuzné hledat sám, ale bez úspěchu. Po shlédnutí Pošty pro tebe v Čechách usoudil, že svou šanci možná ještě má. Oslovil redakci s prosbou o pomoc, ale příliš nedoufal v úspěch. Přesto svou pozvánku na setkání dostal.

Karel z pořadu Pošta pro tebe ze dne 30. 11. 2014 je ředitelem školy, působí vyrovnaně a klidně, je ženatý a má 3 děti. Mohlo by se zdát, že prožil a žije šťastný život. Opak je pravdou. Je dítětem z kojeneckého ústavu. Přesto měl štěstí na hodné adoptivní rodiče, jeho budoucnost se zdála být radostnější než životní start. Přesto prožíval jednu tragédii za druhou. Ve 4 letech přišel o adoptivního otce, rok nato o matku. Vypadalo to, že se bude muset vrátit do dětského domova. Nevlastní babička s dědou si jej však uhájili a vychovávali jej dál. Ale ne dlouho.

Ne každý by se dokázal vyrovnat s tolika ztrátami a nepropadnout celoživotní skepsi a nihilismu. Karel z pořadu Pošta pro tebe ze dne 30. 11. 2014 si dokázal vytýčit své cíle a systematicky za nimi jít. Věděl, že pokud si sám nevybuduje lepší životní podmínky, lepší vztahy, stabilní rodinné zázemí, nikdo to za něj neudělá. Brzy mu bude 50 let. Naučil se chápat souvislosti a snad i odpouštět. Je ve věku, kdy by byl schopen setkat se se svými biologickými rodiči a ještě raději se sourozenci. Z adoptivní rodiny už nemá nikoho a z biologické nikoho nezná. Je zvláštní nevědět, odkud pocházím.