Máte problémy, se kterými si nevíte rady? Náš současný život bývá důsledkem toho minulého, našeho dětství a mládí. I Marie, Ala a Kristýna z pořadu Pošta pro tebe ze dne 30.4. 2014 se musely ohlédnout do svého dřívějšího života, aby věděly, kam pro odpovědi na své otázky jít a koho se zeptat.

Marie z pořadu Pošta pro tebe ze dne 30.4. 2014 je pozitivní, energická žena. Její životní postoje a pohled na svět však byly draze vykoupeny. Rodina se jí rozpadla, když byla ještě malá, otec zemřel a matka se o ně nestarala. Žila v dětských domovech, nedosáhla na vzdělání, prožila nedobré manželství i tragickou ztrátu dítěte. Často si klade otázku, zda by žila stejně, kdyby se její rodina nerozpadla. Jaká by byla její životní cesta? Na své otázky nenachází odpověď. Pokusí se tedy vrátit do minulosti a najít rodinu svého zesnulého otce. Byl prý hodný člověk, snad i proto doufá v dobrý konec. Najde Marie přijetí v rodině, do které kdysi patřila? Najde vysvětlení nebo odpovědi na své otázky?

Ala z pořadu Pošta pro tebe ze dne 30.4. 2014 pochází z ukrajinské Volyně. V Praze žije 10 let. Prahu si zamilovala a ta se jí stala bez nadsázky druhým domovem. Původně přišla za prací, aby pomohla své rodině a nemocnému synovi. Ale měla i další přání. Toužila najít rodinu matčiny dávné přítelkyně Alžběty, která patřila ke skupině volyňských Čechů, následně vystěhovaných zpět do tehdejšího Československa. Ala psala celý život za svou nevidomou matku Annu dopisy její kamarádce Alžbětě, a i když si z pobytu obou rodin ve Volyni pamatuje jen útržky, stala se tato rodina i pro Alu důležitá, přestože byla většinu života jen prostředníkem v jejich korespondenci.

Dávné přítelkyně Anna a Alžběta už nežijí, ale Ala si pamatuje dceru Alžběty, Žannu. Tu by také ráda po letech našla, aby společně nejen zavzpomínaly na svoje matky, ale i uctily jejich letité přátelství. Ale byly 3 roky, Žanně asi 17, když se viděly naposledy.

Kristýna z pořadu Pošta pro tebe ze dne 30.4. 2014 patří mezi ženy, kterým život naložil na záda větší břemeno, než jsou schopny unést. Alespoň mnohdy měla takový pocit. Ten ji také nejednou dohnal i k myšlenkám na ukončení života. Ve správnou chvíli ale potkala člověka, který jí otevřel oči, ačkoli sám nevidí. Je to paní Anna, která je schopna dávat, ačkoliv nemá sama nic v tom nejlepším slova smyslu. I když je život bez materiálního zajištění těžký, ne-li nemožný, a je pro mnoho lidí často důvodem k sebevražedným myšlenkám, Anna potvrzuje pravidlo, že ani peníze někdy nezachrání stav mysli.