Petra je příkladem osobní odvahy a otevřenosti, s níž přišla vyprávět svůj příběh. Alena zase svým aktivním přístupem k životu. Přejme jim, ať se jejich sny a přání splní. Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Petru před nedávnem podmínečně propustili z výkonu trestu. Ztráta svobody byla logickým důsledkem jejího dosavadního způsobu života. Teď se snaží se narovnat, zajistit si důstojnou existenci a urovnat vztahy, na kterých jí záleží.
Zatím bydlí u rodičů, a kvůli nim se také rozhodla vypovědět svůj příběh. Rodiče totiž převzali odpovědnost za její děti. Rodiče jí byli schopni odpouštět a dávat stále další šance, a to i přes všechna opakovaná zklamání, které jim způsobila. Petra je chce poprosit, aby jí začali věřit.
Alena je už léta v důchodu, ale udržuje se v kondici a je stále aktivní. Celý život pracovala jako učitelka v mateřské škole a své poslání dosud neopustila. Je vdova a žije sama, pro své děti, vnoučata a pravnoučata.
Rozhodně jí není smutno, ale ráda by navázala na hezké vztahy, které dávno odvál čas. Vzpomíná na svou sestřenici Evu, s níž trávila podstatnou část dětství a dospívání. Měly se rády, ale když založily každá svou rodinu, přestaly se vídat. Alena o Evě už pár desítek let nemá žádné zprávy, vlastně ani neví, jestli žije. Tak ráda by ji viděla a poznala její děti.