Naďa jako matka samoživitelka vychovává sedmiletou dceru Izabelu. Naštěstí má kolem sebe rodinu a pár přátel, kteří jí pomáhají. Nadě chybí nejen životní partner, ale navíc i potřebné finance na rekonstrukci. Před bydlením po ubytovnách a pronájmech ji zachránil bratr, který ji nechal bydlet ve zděděném bytě v přízemí pražského činžáku.

Naďa celý život pracovala – naposled jako vedoucí v second handu s textilem, aby sebe a Izu uživila, ale před časem přišla o práci kvůli pandemii covidu. Byla to pro ni velká rána, protože o sobě říká, že je workoholik. Jinak Naďa ráda čte a plave. Její holčička touží po pokojíčku – klasickém dětském, princeznovském – a Nadě trhá srdce to, že není v jejích silách tento sen splnit. Proto se přihlásila do našeho pořadu, ale vůbec netuší, že jsme ji a její dcerku vybrali do další proměny.

U paní Nadi se designéři rozhodli, že předělají pokojíček její dceři, jelikož v současné chvíli žije v nevyhovujícím pokoji připomínajícím spíše skladiště. Pokoj je tmavý, plný plísní na zdech, což je částečně způsobeno stářím domu, ale designéři si myslí, že z velké části hlavně tím, že ke zdem nejde vzduch a jsou doslova zastavěné věcmi. Barvami a zařízením pokojíček ani vzdáleně nepřipomíná dětský pokoj. Snad jen Izabelčiny hračky a holčičí oblečení dokládá, že by se mohlo jednat o pokoj pro malou slečnu. Úplně chybí psací stůl pro malou školačku. Úkoly si teď dělá s maminkou. Také úložné prostory na věci zde nejsou, protože plochu celého pokoje zabírá velká manželská postel. Na ní Isabela tráví svůj čas hraní, dívání se na televizi apod., protože jinde místo nemá. Pokoj se nejprve musí celý vyklidit, a pak na Zuzanu s Viktorem čeká růžová výzva.

A jak se na proměnu dívají designéři
Zuzana Schubertová a Viktor Čikoš?

Hodnocení designérů: Byť se jednalo o jeden dětský pokoj, dal nám trochu zabrat. A to nejen svým atypickým tvarem a spoustou křivých stěn, ale také vysokou vlhkostí, která způsobovala rozsáhlé plísně a projevovalo se to i na loupání stropu. První dojem z pokojíku, když jsme vešli, bylo skladiště. Pokoj nebyl útulný ani pro dospělého člověka, natož pro 6leté dítě. Na začátku nás hodně mrzelo, že ze všech těchto důvodů nemůžeme udělat celý byt, ale nakonec jsme si řekli, že pomůžeme alespoň tak, že proměníme dětský pokojíček v pokoj snů, tak jak si to Iza i její maminka přejí.

Zásadní problém byly plísně a atypický tvar místnosti. Na celou místnost jsme měli sotva pár dní času a kdo trochu zná problém s plísněmi, tak ví, že je to běh na dlouhou trať. Ale protože jsme přesvědčeni, že 80 % úspěchu bude pokoj uklidit, zbavit se věcí a celkově pokojíčku odlehčit, pustili jsme se do toho. Začali jsme protiplísňovou výmalbou a samozřejmě už jsme zeď ničím dalším, jako jsou třeba tapety, nezatěžovali. Veškerý nábytek byl vyráběn na míru, což prostoru výrazně pomohlo, a využili jsme tím každý centimetr.

Izabela miluje růžovou, zelenou a tyrkysovou barvu. A proto jsme se snažili pokojíček udělat v těchto barvách. Dominantní je růžová v několika odstínech a pouze jako doplněk jsme zvolili tyrkysové pouffy a zelené rostlinky v podobě samolepek, které se pnou všude po pokojíčku. Chtěli jsme navodit dojem „zahrádky ve městě“, proto celému pokojíčku dominuje bílé patro z masivu na spaní, kterému jsme domalovali na zdi střechu, takže působí jako dům na nožkách. Ve spodní části patra vznikne prostor na hraní, a hlavně úložný prostor na oblečení a hračky. Spodní část patra je vlastně takový pidi obýváček.

Nechybí samozřejmě ani školní zóna, protože Iza už je v první třídě, a doteď neměla svůj prostor pro školní věci a psaní úkolů. Hned u okna jsme jí tedy vytvořili atypický stůl s úložnými policemi a kontejnerem. Kromě růžové barvy jsme však základ celého pokoje ladili do běleného dubu, v jehož dekoru je jak podlaha, tak v něm jsou i dveře. Zkrátka jsme se snažili vytvořit pokoj tak, aby byl snový pro malou princeznu, ale až vyroste, nábytek může zůstat, jen stěny se vymalují jinou barvou.

Premiéru dalšího dílu novinkové série „Postav si sen!“ uvidíte v pondělí 22.3. 2021 ve 21.35 na Primě.