Posvícenské koláčky

Můj dědeček pocházel z jižních Čech. Narodil se nedaleko Písku v malé vesničce Všeteč. Pak se odstěhoval do Prahy, ale v rodném domečku bydlela dále jeho sestra Marie, které všichni říkali Máry. Strašně ráda jsem tam jezdila, jednak je tam krásně, domek stojí přímo u lesa, a pak, teta Máry byla strašně hodná a veselá.

Bylo mi asi šest let, když dědeček s babičkou přijali pozvání tety Máry na posvícení a mě vzali s sebou. Babička i teta byly vyhlášené kuchařky, chystaly se, že budou péct koláčky a mně slíbily, že můžu pomáhat. Moc jsem se na to těšila. Teta zadělala těsto asi z 5 kg mouky a babička chystala nádivky - makovou, povidlovou a tvarohovou. Připravovaly se i rozinky, mandličky a drobenka, to všechno mělo naše koláčky zdobit. Ale ani teta, ani babička se jaksi neměly k tomu, aby mi daly pořádnou práci. "Nepřekážej, nesahej na to, jdi kousek stranou, nech to těsto, nematlej se v tom tvarohu, nestrkej nos do těch rozinek," to jsem slyšela ze všech stran. Nakonec mě poslaly s dědečkem na houby s tím, že až těsto vykyne, pak budu pomáhat. To určitě, myslela jsem si, s dědou jsem sice na houby šla, ale štěstím jsem teda nezářila.

Z hub jsme se vrátili poměrně brzo, našli jsme toho dost a dědeček byl už unavený, tak si šel odpočinout. Já jsem hned šla do kuchyně, abych zkontrolovala, jaký je stav výroby koláčků. No jasně, to jsem si mohla myslet, začaly beze mě. Na stole byl už vál a připravené maličké kuličky z těsta. Babička i teta tam nebyly, soused je odvolal od práce, aby si u něho vybraly posvícenskou husu. A pak mě napadl ten ďábelský plán. Vzala jsem velkou mísu a smíchala všechny nádivky dohromady. Povidla, mák i tvaroh. Pořádně jsem tu kejdu promíchala a utekla schovat se na zahradě. Tušila jsem, že mi to hned tak neprojde, ale podle mě to bylo spravedlivé. A máte po koláčkách.

Tajně jsem oknem ze zahrady pozorovala, co se bude v kuchyni dít. Teta Máry a babička přišly a sháněly se po nádivkách. Hned pochopily, co se stalo, babička začala nadávat a slibovala mi výprask, ale teta můj výtvor ochutnala. "Štěpánko, ochutnej taky, je to dobrý," halasila teta. "Ta Martinka je ale šikovná, budeme mít čtyři nádivky místo tří," chválila mě tetička. Vyndala ze spíže nová povidla, babička došla do konzumu pro nový tvaroh a já jsem konečně dostala pořádnou práci - mlela jsem další mák. Na starém mlýnku to byla fuška, málem mi upadly ruce, ale měla jsem, co jsem chtěla.

Koláčky byly jak jinak než výborné, i ty s mojí nádivkou. Ne, že bych vymyslela něco světoborného, tato nádivka je i v kuchařkách a jmenuje se šimlová, ale od té doby, co jsem ji já "vymyslela" u tety Máry, se v domečku tyto koláčky pečou pravidelně.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10