Dílo Františka Halase patřilo k vrcholům meziválečné poezie. Půvabné metafory z jeho veršů pro děti si pamatujeme z čítanek a dodnes si je v útržcích dovedeme vybavit: „Když probudí se hlína, je to myš…“ „Slza je voda, co je sama…“ „Ryby jsou hastrmaní lžičky…“
František Halas zemřel v roce 1949. A málokdo víme, co se dělo po jeho smrti. Mrtvý básník se stal hlavním terčem jednoho z projevů akademika Štolla, který nařkl Františka Halase z dekadentnosti a označil ho za škůdce české literatury.
Tato skutečnost hluboce ovlivnila Halasovy syny – diplomata, církevního historika a překladatele Františka Xavera Halase a rozhlasového redaktora Jana Halase.