Poutní areál Maria Loreto ve Starém Hrozňatově

Na vrcholku kopce u obce Starý Hrozňatov stojí barokní poutní areál Maria Loreto. Tento zajímavý turistický cíl jsme objevili úplně náhodou teprve nedávno při svých toulkách po okolí Františkových Lázní, kde jsme trávili dovolenou.

Neříká vám nic Starý Hrozňatov? Obec Starý Hrozňatov najdete necelých deset kilometrů jižně od Chebu, poprvé se připomíná v roce 1217 – v tom roce byl v hladomorně zdejšího hradu umořen hlady blahoslavený Hroznata, patron Plzeňské diecéze (někdy se také můžete setkat s názvem Starý Hroznatov). Areál Maria Loreto s kaplí Panny Marie Loretánské byl postaven v letech 1664-1689 chebskými jezuity u farního kostela sv. Ducha. Místo bylo postaveno jako mnoho dalších podle slavnější italské Svaté chýše v Loretu. Přistavěním ambitů vzniklo pravidelné obdélníkové arkádové nádvoří.

Zajímavostí je, že k poutnímu místu stoupala od údolí několik kilometrů dlouhá Velká křížová cesta s 29 zastaveními, přičemž jednotlivá zastavení (kaple) stály ve stejných rozestupech, jaké mají pamětní kameny v Jeruzalémě. V kaplích se nacházely ze dřeva vyřezávané postavy v životní velikosti. Křížová cesta na vrcholu kopce končí poblíž Lorety, a to největší kaplí: kaplí Božího hrobu. Po dostavbě Lorety sem začala putovat procesí věřících, stala se oblíbeným poutním místem. Později zde byla zřízena farnost, ke které patřily i okolní obce.

Poutní areál se nacházel v hraničním pásmu – v roce 1938 byly od tehdejší Československé republiky odtrženy Sudety a Češi z okolních obcí museli odejít do vnitrozemí. Po skončení II. světové války bylo odsud pro změnu vystěhováno německé obyvatelstvo a přišli sem noví obyvatelé. Protože se Loreta po roce 1945 ocitla v nepřístupném hraničním pásmu, byla opuštěna a začala rychle chátrat. Poslední mše tu byla odsloužena v roce 1951. Věž zvonice vyhořela při požáru v roce 1952. Během několika následujících let se začalo rozpadat zdivo, střechy byly děravé, ambity zarostly náletovými dřevinami a veškeré vnitřní zařízení Lorety bylo rozkradené. Zdi kostela byly počmárané od pohraničníků, kteří si navíc ze sošky madony s Ježíškem na portále udělali střelecký terč… Z kdysi slavného poutního místa zůstaly jen rozvaliny.

Po pádu komunismu naštěstí Loretu čekal lepší osud, a to díky místnímu rodákovi Ing. Antonu Hartovi, který byl v roce 1946 vysídlený do Bavorska. Na Loretu se občas z Německa přijížděl podívat a i přes její zdevastovaný stav doufal, že jednou toto místo opět ožije. V roce 1992 založil spolek pro obnovu Lorety a získal první dotace na její záchranu. Už v roce 1994 byla Loreta znovu vysvěcena. Nákladná celková rekonstrukce areálu probíhala za česko-německé spolupráce až do roku 2010. Ze zničeného hřbitova u kostela vznikla meditační zahrada, kde byly umístěny nalezené sochy, které stály kdysi u Božího hrobu. Byly obnoveny ambity, ulity nové zvony, opravena poslední zastavení, která zbyla z Velké křížové cesty… Obnovu Lorety symbolicky završilo navrácení milostné sochy Panny Marie restaurované na náklady rodiny Hartových.

Ing. Hart zemřel v roce 2004, ale hlavně díky němu Loreta dnes žije. Na jeho památku byla vybudovaná Stezka Antona Harta, která vede ze Starého Hrozňatova do německého Mamersreuthu a je symbolem spolupráce a sblížení obyvatel z obou stran hranic.

Areál poutního místa je veřejně přístupný o bohoslužbách (každou druhou sobotu v měsíci) a ve vybraných dnech od začátku května do začátku října. My jsme se bohužel přímo do kostela nedostali, protože jsme se „netrefili“ do návštěvního dne (jak jsem psala, toto místo jsme objevili opravdu náhodou, po cestě za jiným turistickým cílem). Každopádně i tak Loreta stála za krásný výlet!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10