Vypuštění vánočního kapra do zamrzlého rybníka je prý nevhodné, protože ho ryba téměř nikdy nepřežije. Ale máte-li na zahradě menší jezírko, můžete to zkusit podle mého návodu.

Kapra jsme chodili s tatínkem pouštět do rybníka každý rok, vždy 25. prosince ráno. Tenkrát jsme nevěděli, že se nejspíš namáháme zbytečně. Když jsem se to mnohem později dozvěděla, bylo mi líto, že už tuto pěknou tradici nebudeme moci dodržovat. Naštěstí mě zachránil kamarád s jezírkem a koi kapříky.

Každý rok nejdříve necháme kapříka dva až tři dny pěkně vyráchat ve vaně. Děti si ho užijí a my dospělí zároveň zkontrolujeme, jestli se šupináč nějak divně nekroutí, nemá příliš rudé žábry, netváří se smutně - zkrátka jestli je to ryba zdravá a plná života. Nemocný kapr by totiž v jezírku nadělal pěknou paseku. Zatím se nám ale domů vždycky povedlo donést jen zdravé ryby.

Zachránit vánočního kapra ale není jen tak. Musíme na to myslet ještě předtím, než ho přineseme domů. Kaprům totiž vadí chlorovaná voda v naší domácnosti. Pomoc je jednoduchá. Vanu napustíme přes noc a další ráno se teprve vypravíme pro kapra. Chlór z vody vyprchá, teplota se ustálí a je hotovo. V kádích důkladně vybíráme velkou zdravou rybu. Matné oči, zarudlé žábry nebo trhavé pohyby k nám do vany nesmí. S koupenou rybkou upalujeme co nejrychleji domů. Přeložíme do vany a další tři dny se chodíme mýt k sousedům.

Po Štědrém dnu pak kapříka vypustíme do zahradního jezírka. Krmení ve vaně mezitím není potřeba. Kapr je ospalý a stejně většinou nežere. V jezírku se nová ryba rychle skamarádí s přítomnými kapry japonskými. Jestli spolu komunikují nějakou ploutvovou řečí nebo univerzálním kapřím dialektem jsme nikdy nezjistili. Kapřík zůstává až do května v péči našeho kamaráda.

V pěkný májový den ho potom slavnostně vylovíme a pustíme do teplé řeky s hřejivým pocitem, že se nám zase povedl jeden dobrý skutek. Letos to bude už čtvrtý, tak nám i jemu držte palce.