Má zdravotní pojišťovna má akci, a sice odměny za chůzi. Ano, když pojištěnec nachodí určité množství kroků, může si za uspořené „body“ nakoupit sportovní vybavení. Do této akce se zapojili všichni v práci, protože máme vesměs stejnou pojišťovnu. A jak se kroky počítají? Stačí mobilní telefon a v něm stažená aplikace. Tak jsem sbírala já i mí kolegové potřebné kroky, když jsem se rozhodla o víkendu zajít na Lysou horu. Chodím často a velmi ráda.

Když jsem se o zamýšleném výletě zmínila v práci, ihned někoho napadlo, že by mi půjčil na víkend svůj telefon, abych svým výšlapem naspořila kroky i jemu. Tak se taky stalo, že jsem na výlet nesla v batohu mimo obvyklé svačiny, pití a náhradního oblečení také dvacet telefonů. Byla to určitá zátěž, co bych ale neudělala pro své spolupracovníky? Musela jsem na telefony dávat pozor, abych je nepoškrábala a nedej bože někde neztratila.            

Konečně jsem byla i s přítelem nahoře na chatě. Dali jsme si polévku a malé pohoštění v podobě šlehačkového poháru. Cestou dolů jsme se stavili ještě na jedné chatě, na kávu a nealko. Seděli jsme v příjemné chatě, povídali si, když najednou jeden z hostů vyskočil a začal křičet, že mu chybí telefon i peněženka. Bylo zřejmé, že mu věci ukradl někdo v chatě, protože se dušoval, že vše měl při sobě v kapse bundy přehozené přes židli. Už jsem se viděla, jak dorazí policie a začne prohledávat hosty, přičemž najdou v mém batohu rovnou dvacet telefonů. Budu za zloděje!

Policie nakonec skutečně dorazila. Ovšem, naštěstí, nezačala prohledávat hosty, nýbrž šla najisto. Chata měla svůj kamerový systém, a tak obsluha dávno znala pachatele. Byla jí dívka, do které by to nikdo neřekl.

Mí kolegové měli na svých telefonech nachozeno ten den hezkou řádku kilometrů a já se telefonů konečně zbavila. Ten pocit, že s nimi budu přistižena a budu vysvětlovat, že je mám u sebe jen proto, abych na ně nachodila potřebné kroky, nebyl příjemný.

Když jsem v práci telefony vracela, můj kolega přišel s jiným skutečným zážitkem spojeným s touto akcí. Kolega má psa, vlčáka, který je hodně aktivní. Napadlo ho proto psa obléct do vesty s kapsou. Do kapsy umístil svůj mobilní telefon. Radoval se pak, jak pes na procházce skáče, běhá a jemu naskakují potřebné kilometry. Sám stál, popocházel a sledoval svého čtyřnohého parťáka, nebo si dokonce sedl na lavičku.

„Když jsme se ale vraceli domů, zjistil jsem, že telefon z vesty nějak vypadl,“ postěžoval si kolega.

Hledáním telefonu strávil další dvě hodiny. Hodiny, za které nachodil mnohem víc, než předtím naskákal jeho pes, a ještě se mu jeho kroky po tu dobu nenačítaly. Nakonec byl ale rád, když telefon našel ve vysoké trávě, v pořádku a neporušený.

Už se těším, jaké akce se na nás do budoucna opět chystají…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10