Na Šumavu rádi jezdíme už dlouhá léta. Většinou si sem jedeme odpočinout mimo hlavní turistickou sezónu, nejraději na jaře a koncem léta nebo začátkem podzimu. I kdyby to měl být jen prodloužený víkend, stojí to tu za to.
Možná si vybavíte nedávno vysílaný televizní seriál Policie Modrava. I jeho prostřednictvím jsme mohli alespoň virtuálně Šumavu znovu navštívit a vrátit se na chvíli do našich oblíbených míst. Když jsem viděla záběr od Hauswaldské kaple, byl na světě tip na výlet pro náš příští šumavský pobyt. A dočkala jsem se právě koncem září. Jestli máte chuť, pojďte si se mnou připomenout historii a sílu tohoto tajemného místa...
Z dob mého dětství (kdy už moje malé nožky Šumavu brázdily) Hauswaldskou kapli neznám a ani jsem ji poznat nemohla: když tu totiž v roce 1957 začal vznikat vojenský prostor v hraničním pásmu, kaple byla jako mnoho jiných podminována a včetně svého zařízení odstřelena. Jak jsem se až v současné době dozvěděla, tehdy ani silný výbuch nezničil sošku Panny Marie Lurdské – jako zázrakem se zachránila a dnes je uchovaná jako relikvie v kostele v Srní. Ruiny zbylé po odstřelu tu zarůstaly téměř padesát let, ale víra zůstala. A díky ní a hlavně díky skupině nadšenců, kterým osud tohoto místa nebyl lhostejný, se sem od srpna roku 2006 můžete vracet. I když bývalé kaple připomínají pouze nově zbudované základy.
Hauswaldská kaple se nacházela zhruba dva kilometry od obce Srní, pod Kostelním vrchem. Název kaple je odvozen zřejmě od názvu zdejšího lesa, který se v originále nazýval Hauswald. Do těchto míst se chodilo pro dříví a lesní plodiny, chudší lidé tu vyžínali trávu. Na úbočí Kostelního vrchu se na přelomu 18. a 19. století postavil Vchynicko-Tetovský plavební kanál. Místo je opředené mnoha pověstmi a legendami o zázracích, které se tu staly: slepí tu začali opět vidět, chromí sedláci a dřevorubci odtud odcházeli bez berlí, dvě ženy tu byly po modlitbě k Panně Marii zachráněny před útokem medvěda... Výčet by byl samozřejmě mnohem širší. Začalo se sem chodit s vírou v uzdravení. Lidé tu v roce 1820 u studánky postavili první malou kapličku zasvěcenou Panně Marii Lurdské. Od těch dob se v půlce srpna o svátku Nanebevzetí Panny Marie konala (a dnes opět koná) Velká srnská pouť, kdy se věřící po bohoslužbě v srnském kostele odebrali na další mši slouženou právě zde. Malá kaple přestala stačit, a tak se v roce 1860 lidé dočkali postavení druhé (větší) kaple. Hauswaldské kaple byly tedy ve skutečnosti dvě. Větší kapli ale díky neodborně provedené stavbě hrozilo již po sedmi letech zřícení a byla uzavřena. Poutníci chodit nepřestali a svaté obrázky, svíce, růžence a další předměty nosili vedle do kaple nebo do malé staré svatyňky, která dodnes stojí naproti přes cestu a stále slouží svému účelu. Další z těchto předmětů můžete vidět pod svatým obrázkem. Nepodařená kaplička byla nakonec stržena a díky peněžité sbírce mohla být postavena a v roce 1902 vysvěcena v pořadí třetí kaple.
V dnešní době je Hauswaldská kaple opět vyhledávaným místem. Kromě již zmíněných obnovených základů původních kaplí tu stále najdete i vodu ze studánky, která je z nedalekého pramene až sem přiváděna ručně tesanými dřevěnými koryty. Ty leží na 59 bludných kamenech, které představují korálky z růžence. Voda dopadá na poslední kámen, ve kterém je umístěn skleněný blok se spojenými dlaněmi. Kolem něj je citát z Bible: „Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života“. Bohužel koryto bylo v době naší návštěvy vyschlé, na kameni se vedle spojených dlaní smutně vyjímaly jen dva rozbité hrníčky.
A jak se sem dostanete? Nenáročnou dvoukilometrovou procházkou z Mechova, podél Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu, nebo přímo ze Srní. Využít můžete zážitkovou stezku Okolo Kostelního vrchu, která je dlouhá asi tři kilometry. Trasy jsou dobře značené, po cestě je i několik informačních tabulí. Třeba se i vy vydáte na místo, které se dříve považovalo za šumavské Lurdy. Protože jak se píše na jedné z tabulí: „Procházka zdejším lesem může být pro duši člověka stejným zázrakem jako zázračná voda u kaple pro jeho tělo“.
ChytráŽena.cz