Pozdrav pámbu, holenkové

V závěru loňského roku jsem, celkem bez problémů, absolvoval zvlášť „kulaté“ narozeniny, uznejte, že 88 vypadá dosti kulatě. Stále jsem věrný bydlení ve svém městě a dokonce v bytě, který mi sice nepatří, ale za pětašedesát let jsem si na něj zvykl. Teď jej vlastní „cizáci“, tvářící se sice jako přátelé nájemníků, ale jaképak přátelství, když si jej nechají zaplatit třetinou mého příjmu, že áno?

Nestěžuju si, bože chraň, ono je to stejně „pladprtné“, horší jsou na tom přátelé, bydlící v bývalých hornických koloniích, kteří nemalé částky a spoustu práce dali do zlepšení svého bydlení a - no uvidíme...

Život v mém městě se mi líbí, byť v celostátních tabulkách /nevím, kdo je dělá/ moc dobrou pozici nemá. Za posledních čtrnáct dní jsem navštívil Dny města a Den horníků, Přehlídku vystoupení  folklorních souborů různých kultur. Město s kulturními památkami, zelení, vodními plochami, sportovišti a navíc, máme své „moře“, heč!

Moc nevycházím, přece jen se roky hlásí. Díky náhodě jsem před těmi dávnými lety dostal byt s balkonem, díky milé snaše jej mám dlouhé roky vybavený „markýzou“, chrání před slunkem i deštěm. Pouze výhled se během času změnil. Po původní závodní kolonii přízemních domků /poslední v její existenci byla velmi „živou“ kolonií cigánskou,/ se směrem k centru města rozšířila zástavba vysokých staveb. Ta, kterou od nás odděluje malý parčík, je sedmipodlažní, před ní borovice, stejné výšky, po straně jedné skupiny vysokých, kvetoucích lip, po straně druhé nesourodá skupina - akát, javor a bříza.

A plno ptactva kolem - pamětníci vzpomenou, že o ptactvu nebeském jsem svého času psal. Takže změny: Nejsou tu už vrabci, sýkorek poskrovnu, ale - přibylo hnízd holubů divokých, strak, ubylo návštěv racků, vlaštovek a rorýsů přibližně stejně, méně holubů domácích. 

Letošní novinka: Máme překavkováno - kavka, kam se podíváš. Ta vzpomenutá borovice začala  usychat, je bez jehličí a dílem již bez kůry a právě na ní se kavky usazují a vyklovávají asi dřevo a kůru napadající broučky - ať jim chutná.

A na můj balkon - věřte nevěřte, každé ráno, na okraj sušáku, přilétá jedna kavka /možná stále stejná/, posedí, podívá se a odletí. V zimě na tom místě bývalo krmítko, původně pro sýkorky s velmi řídkou návštěvností, častěji rvoucí se holubi a právě ty kavky. A abych nezapomněl na mrkev, na druhém konci balkonu chodil jeden kos.

Potěcha pro oko, letos i pro ucho. Po letech jsem si pořídil pro zbývající 6 % sluchu v pořadí třetí sluchadlo. Rozdíl se projevil - nejen v tom, že to první stálo kolem 100 Kč a tohle přes čtyři tisíce /můj příspěvek/ k celkovým patnácti - /pojišťovno, díky/, ale že slyším i švitoření či jiné zvuky ptactva, ale i klapnutí dveří, zamykání a otočení klíče, domovní zvonek a televizi při normálním nastavení zvuku. Ještě je to v záběhu, zvyknout si na využití nějakou chvíli potrvá, je to jen na levou stranu, pravá je už odepsaná.

Tož tak, roky tu jsou, do důchodu mi v těchto dnech odešel už i nejmladší syn. Samotu zaháním čtením a sledováním zábavných pořadů televizních. Občas při těchto činnostech usínám, uteče mi tak čas.

Politiku nesleduji. V mém věku jsem slyšel už příliš mnoho fanfár, oznamujících, že: „...přišel spásonosný osel, už věříme oslovi, jenom když ten osel, nás hlučně osloví“. Znalci poznali, ostatní odkazuji na píseň „Civilizace“ klasiků, pánů Voskovce a Wericha - moudrých to klaunů - ne šašků - těch máme jinde dost.

Snad mi ta „nepolitika“ ještě kapku života vydrží - zdravím Vás - Jarda

Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz