Na rozdíl ode mě. Výhled na město od Strahovského kláštera i z Hradčan byl díky vydařenému počasí opravdu velkolepý. V Národní galerii jsem babičku začala lehce dobíhat. Chtěla jsem se zastavit u děl Rembrandta a dalších holandských malířů. Snad příště. Babiččin obdivný pohled na Rudolfinum mě uklidňoval. Chvilku nám trvalo, než jsme našly Svatoanežský klášter. I kostel sv. Haštala jsme mohly obdivovat zevnitř. Oběd v Palladiu byl zároveň chvilkou odpočinku. Dalším bodem v programu byl Obecní dům a Karolinum. Staroměstské náměstí bylo nádherně osvětlené. Vypadalo to, jakoby se sešla celá Praha. Všichni čekali na slavnostní rozsvícení vánočního stromu.
Podařilo se nám prodrat proti stále přicházejícímu davu a v klidu si projít znovu Václavské náměstí a udělat poslední snímky sochy sv. Václava. V pozadí se majestátně tyčilo Národní muzeum. Na vlakové nádraží už to bylo kousek. Já se šourala, babička svižně pochodovala, podporována emočním nábojem a se šťastným výrazem ve tváři se loučila s městem.
Cesta zpět proběhla také v klidu. Myslím, že to byl vydařený dárek. A jestli se na nás díval táta někde z obláčku, určitě z nás měl radost. A co dostane babička pod stromeček? No přece papuče! Co jiného pro babičky, no ne?
ARIELA - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz