V předchozí části jsme s neteří navštívili Muzeum pražských strašidel a podnikli noční vycházku tajemnou a magickou Malou Stranou (viz první díl: Prahou pověstí, legend a strašidel - 1. část), dále v našich toulkách budeme pokračovat za bílého dne.
Jedním z míst, kde je vysoká koncentrace pověstí, je Karlův most. Ta nejznámější hovoří o tom, že do vápna byla přidávána syrová vejce a asi nejslavnější je legenda o Bruncvíkovi a jeho zázračném meči (až tudy pojede svatý Václav v čele blanických rytířů, aby pomohl české zemi, kůň rozkopne zem a meč se objeví a zničí nepřátele).
Ukazuji neteři půvabný dům /U obrázku Panny Marie/ se zavěšeným válečky z mandlu. V nich uvízly ruce pradlenky, ta se modlila k Panně Marii a stal se zázrak, válečky se rozestoupily. Jiná verze uvádí, že na pomoc přišly sochy z Karlova mostu, o které pradlenka pečovala.
Vzpomínáme, že jsme předchozí den v Muzeu strašidel viděli vznášející se miminko, tedy duši neviňátka, jejíž příběh se také váže ke Karlovu mostu. Poté, co Václav IV. dal svrhnout Jana Nepomuckého do Vltavy, zřítil se jeden z mostních oblouků a všechny opravy byly marné. Co se přes den postavilo, v noci spadlo. Až se jeden stavitel spolčil s ďáblem a slíbil mu duši toho, kdo první ráno přejde most. Domníval se totiž, že čerta přečůrá známým trikem s kohoutem. Ale pekelník nebyl žádný hlupák a vylákal na most stavitelovu těhotnou manželku... Duše neviňátka se od té doby vznášela nad mostem a nenalézala klidu, ve vlhkém chladném prostředí navíc trpěla neustálou rýmou a kýchala a kýchala. Teprve po mnoha letech šel po mostě venkovan, a jak byl zvyklý na vsi, na kýchnutí pronesl „Pozdrav pánbůh!“ a duše byla vysvobozena.
Pozoruhodné postavy ale nemusí být jen vybájené. U Karlova mostu měl obuvnickou dílnu a půjčovnu loděk pan Josef Rousek, který se stal všeobecně známým svým zachraňováním tonoucích. Na Kampě se mu přezdívalo „rybář tonoucích“.
Shlížíme na Čertovku, jejíž název odkazuje k legendě o podivínské obyvatelce domu U Bílého koníčka, které kdosi namaloval na zeď šest čertů a kresbičku doprovodil nápisem U Sedmi čertů (znalci si domysleli, kdo je oním sedmým čertem). Další z verzí odvozuje původ jména od „čertovského“ zápachu splašků, které tudy protékaly.
A když jsme u těchto zvláštností a specialit, popojdeme kousek dál k restauraci Čertovka, kde se nachází nejužší pražská ulička, která je tak úzká, že zdejší provoz musí řídit semafor. Personál tvrdí, že zde před lety uvízla jedna velmi korpulentní turistka z Německa. Nemohla tam ani zpět, tak ji museli namydlit, aby po stěnách snáz klouzala. Třeba se tato příhoda zařadí do novodobých pražských legend.
Cestou do parku na Kampě míjíme Lichtenštejnský palác, ve kterém straší duch mlynářovy dcery. Ta si nejvíc ze všeho přála, aby ji mezi sebe přijala vyšší společnost, nakonec se upsala čertu, aby ji dostal na bál šlechtičen do Lichtenštejnského paláce. Nápadníka se jí ale ulovit nepodařilo. Dnes tu jako duch pronásleduje mladé muže, ke kterým rozpíná náruč, jako kdyby s nimi chtěla tančit. Napadá mladé ženy, aby je kousala a škrábala, dokud si není jistá, že už tak hezké nikdy nebudou!
Ovšem ke Kampě patří především vodníci. V minulosti zde stávalo 10 mlýnů a každý měl samozřejmě svého vodníka. Hastrman Purkrábek si například chodil do mlýna nahřívat záda, neboť trpěl revmatismem. Pan Prejz kromě vodnického řemesla vyráběl fajfky, a kdo si od něj fajfku nekoupil měl problémy s vlhnoucím tabákem. A vodník Kabourek měl zase velkou slabost pro pivo.
Do dnešních dob se dochovaly mlýny tři - Na Huti, Velkopřevorský a mlýny Sovovy. Ty získaly jméno spíše podle majitele Václava Sovy, ale pověst odkazuje na sovu, která vylétla z dutiny káceného dubu při stavbě mlýna.
U Sovových mlýnů zahlédneme paní Medu Mládkovou, a po mostě Legií přecházíme k Národnímu divadlu. Z rušného nábřeží rychle sestupujeme do ulic Starého Města.
Tady, v ulici Karolíny Světlé strašíval Chlupatý duch neboli Chlupáč, který trochu připomínal gorilu či medvěda. V noci vylézal z Vltavy a hlídkoval u rotundy svatého Kříže, aby to nebylo místo hříchu. Nelíbilo se mu, že z bývalé fary byl vybudován nevěstinec a tak střežil svaté místo a na kněžky lásky útočil a kousal je. Dosáhl svého, nevěstinec zrušili.
Dnešní vycházku zakončujeme stylově, v příjemné nekuřácké restauraci U Chlupatýho ducha hned vedle rotundy. Ducha tu nemají, ale vaří skvěle. A můžeme zde v klidu popřemýšlet, kam bude naše putování za pověstmi a strašidly pokračovat (pokračování příště).
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz