Prapodivný příběh, ale pravdivý

Prapodivný příběh, ale pravdivý ...
Ulicí se trmácí starší muž, ve starém odrbaném kabátě - dlouhé vousy, neučesaný, špinavý, děravé botky. Chodí celé dny pořád dokola, protože na něj doma nikdo nečeká, tak není divu, že nepospíchá... Všichni ho mají za podivného chlápka, co nemá rád zvířata...
 
Bylo takhle úterý ráno, když jsem šla venčit pejska, a zaslechla jsem volání, tak se otáčím, kdo na mě volá, otočím se a vidím staršího muže, který se trmácí již delší dobu jen tak ulicí...Tak se pána zeptám: „Pane, vy jste na mě volal?“ „Ano, volal, chtěl jsem se jen zeptat, zda nevíte, kolik je hodin!“ Odpovídám mu, že bude půl deváté a on: „Děkuji, milá paní.“ Ještě dodal, že mám krásného pejska. Poděkovala jsem a starší muž odešel. Obešel dva domy a vrátil se ke mně zpět a ptá se: „Paní, nevíte o nějakém podobném pejskovi jako máte vy?“ Říkám: „Bohužel, to nevím...“ A řekla jsem mu, že útulky jsou přeplněné, tak ať se zkusí zeptat... Ptám se ho: „A nechtěl byste třeba kočičky?“ A on odpověděl: „ A jaké?“ Říkám mu, že se k nám zatoulali dva kočičáci, ale že si je nechat nemůžeme, protože mám svých zvířátek doma dost. A on, zda mu je donesu ukázat.