Pražská zeleň - na rozhlednu Doubravka

Pro celou tuto oblast se používá název přírodní rekreační zóna Čihadla. Zčásti jsme ji procházeli při putování z Dolních Počernic do Hostavic - viz článek Pražská zeleň - z Dolních Počernic do Hostavic, ale tehdy nebyl důvod vylézat i na neupravenou haldu. Důvody se v létě 2018 změnily, vyvýšenina Horka sice stále vypadá jako kus zanedbané divočiny, ale vyrostla zde zajímavá stavba, která si zaslouží naši pozornost.

Jde o rozhlednu Doubravka, na jejíž stavbu byly použity akátové kmínky, doplněné o modřínové a ocelové prvky. Navštívila jsem desítky rozhleden a musím uznat, že něco takového se opravdu nevidí. Nejednoho návštěvníka při pohledu na atypickou stavbu napadne, že se zde srazily tři vzducholodě. Jejich kostry nyní tvoří nohy nebo řekněme pilíře a středem tohoto trojbokého jehlanu se vine úzké točité schodiště s 98 dřevěnými schody. Z výšky 20 metrů se pak otvírá zajímavý a daleký výhled.

Díky použitému materiálu a způsobu ukotvení se schodiště značně chvěje a v dolní části výrazně pohupuje a je třeba dbát na to, že v jeden moment může na vrcholu stanout maximálně devět osob.

Autor arch. Martin Rajniš, pro něhož jsou stavby tohoto druhu typické, používá výraz „experimentální architektura“. Jistě, jsou zajímavé, neobvyklé (a aby nedošlo k omylu musím napsat, že nemám nic proti moderní architektuře!), ale já si pod slovem „architektura“ - možná proto, že pochází řečtiny - představuji něco majestátního, trvalého, něco co chce předat kus kumštu a myšlenky dalším generacím...

 

Nemusíte se mnou souhlasit, ale v případě takovýchto pofidérních staveb se nemohu zbavit dojmu,  že do několika let shnijí nebo je shodí vítr (s čímž  má autor jistou zkušenost). A taky jsou snadným cílem pro vandaly.

Nedá mi to, a nahlížím do encyklopedie, píše se zde mj., že „Architektura je chápána jako umělecké dílo, které je zároveň kulturním a politickým symbolem doby, spojuje estetické a stavební znalosti“ a že se v architektuře „výrazně projevují změny společnosti“. 

Tak to stojí za úvahu. Zkusme porovnávat.

Jaká je současná společnost? Konzumní, krátkozraká, mrhající financemi, žijící v iluzích, stojící na vratkých základech? Pokud bylo záměrem vyjádřit tohle, tak uznávám, že se to povedlo.

Na rozhlednu Doubravka se dá dojít z různých směrů, my jsme zvolili Kyje. 

Nejvýznamnější památkou Kyjí je románský kostel sv. Bartoloměje. Byl postaven z pískovcových kvádrů a slouží svému účelu po mnoho staletí. Není divu, že byl použit do erbu městské části Prahy 14, kam Kyje patří.

Na již zmiňované Rokytce vznikl údajně již ve 14. století rybník, založený arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Dá se pohodlně obejít a je to příjemná procházka. Při nedávné revitalizaci byl vytvořen umělý ostrov jako hnízdiště pro vodní ptactvo. Objekt pod hrází tipujeme na bývalý mlýn, je odtud hezký pohled na železniční viadukt s vlaky jedoucími po trati Praha-Kolín. Jižní břeh Kyjského rybníka je využíván rybáři, najdeme zde i proutěnou testovací konstrukci, která předcházela stavbě Doubravky.

Při vycházce kolem Kyjského rybníka a na Doubravku jsme objevili další zajímavá zákoutí metropole a opět se přesvědčili, jak pestré a podnětné takové, i krátké, putování může být. 

 

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz